Zdá se mi, že články tohoto typu, jsou teď jedinou náplní tohoto blogu.Ruku na srdce, nejsem schopná vyplodit něco lepšího co by bylo smysluplné, ovšem toto mě více baví. Nevím proč, možná, protože si plním dlouholetý sen.
Ač nic nešiji, necraftím, nebarvím i tak z toho mám alespoň takový malý pocit štěstí.
Ne, není to malý pocit, je velký a už teď se nemohu dočkat Animefestu 2019 v květnu v Brně.
V podstatě jsem dodržela to co jsem řekla v jednom článku, že po novém roce přibude další cosplay. Neřekla jsem jaký, protože na cestě jeden byl, ale ten nedorazil a tento byl takový spontánní krok.
Tuta verze Maki ve valentýnské (andělské) verzi se mi líbíla tak moc, ale cena za ní na ebayi a aliexpresu byla tak přemrštěná, že se to stalo jen snem.
V podstatě je to jednoduchá verze, jemná, krásná a přitom jí nechybí ani detaily.
Nebudu chodit kolem horké kaše, je to homemade cosplay. Stejně krásně vypadá jako kdyby byl kupovaná na nějaké stránce a přitom nestál takové nekřesťanské prachy.
Ovšem práce a citové pouto toho, kdo ho dělal je nevyčíslitelná.
Pro představu, zde dám odkaz na nejlepší (nejlépe vypadající) cosplay na aliexpresu.
Opravdu jsem z toho nadšená, jako malé dítě v cukrárně co si může dát cokoliv chce.
Jo splnil se mi další malý sen.
Druhý měsíc roku 2019 skoro za námi. A stejně jako minulý rok, ani letos jsem ještě nic pořádného neudělala. Jak s blogem, tak se svým životem. Chci umřít. Ne dělám si jen prču. Nemám sebevražedné sklony. Zatím.








