





[1]: Musím souhlasit. Ten věk 13 a 12 je takový pohodový, sice puberta se projevuje ale i tak člověk ještě neřeší takové důležité věci jako je škola a práce. Teda jakože výběr střední školy, která je pak velký krok do "dospělosti". Je pravda že jsem momentálně obklopena spíše lidma 22+ a ti už mají jiné priority, ovšem jedna holčina v práci nedávno oslavila 18tiny a člověk u ní neslyší jiné témata než kluky. Ale jinak je v pohodě.
Vše je o výchově, ovšem v této době to jsou spíš ty extrémy ohledně přísných pravidel a nebo vyloženě laxní výchova jak zmiňuješ a nic mezi tím. A nebo se s jinými případy nesetkávám.
[2]: A taky je problém, že dnes je bezpečností fanatismus. Přísné bezpečnostní podmínky jsou zcela potřebné a pochopitelné například v letadle nebo v jaderné elektrárně, jenže dnes jsou někteří rodiče schopní ještě jedenáctileté děti všude vodit i přesto, že by si přáli chodit sami a trávit čas venku s přáteli. Takovíto rodiče zcela svým dětem zničí dětství. Já mám rodiče dobré, ale tento bezpečnostní fanatismus vidím například u mých přátel.
Všichni, co jsou rodiče zvlášť hodně omezovaní, jsou nesamostatní, nemají přátele a moc se nebaví s lidmi a ti, kterým se rodiče nevěnují, ti kouří, kradou, každou chvíli volají policii, aniž by byli svědky protiprávního jednání, berou marihuanu. Znám jednoho kluka, který tohle všechno dělal už ve dvanácti letech, netuším, kde je nyní, je mu 17. Rodiče se mu nevěnovali.
Jinak, hodně se snažíš za zvýšení trestů za závažné zločiny a snížení trestní odpovědnosti u závažných zločinů. Jestli mě chceš podpořit, tak můžeš navštívit můj blog nebo podepsat petici https://www.petice24.com/zpisnni_trest_za_vradu?s=55666581
Jinak, věk 12 a 13 mně přijde nejkrásnější, jelikož je v něm zkombinováno vše hezké z dětství a vše hezké z dospělosti. Již v něm není ta závislost a nesamostatnost, jako v dětství a ani ten stres a málo času, jako v dospělosti. Navíc se klukům začínají líbit holky a taky se ukazují skutečné povahy lidí, ukazuje se, jaký je kdo člověk, což v dětství (dětství myslím biologické dětství, tak do cca dvanácti let), to ještě není tolik patrné.
Dítě si pořiď jen jestli opravdu chceš dítě a ne na popud tvojí práce. Nebo si aspoň myslím, že by to tak mělo být. Ale jestli tě to k mateřství táhne proč ne. Mít dítě až ve čtyřiceti může být neštěstí.
Tak šup půjdeme na mateřskou spolu :* :* já jsem teď tak klidná, co jsem doma a nemusim do toho blázince :)
Máš můj upřímný obdiv, žes s tím ještě nesekla. Když někdy vidím, jak se lidé k prodavačkám chovají a když jsem takhle ve frontičce u pultu byla mezi tou "slušnou starou generací" aka zástupem důchodců jediná, kdo řekl Dobrý den a Děkuji a nevyštěkla jsem jenom to, co chci, říkám si, kam se ta elementární slušnost vytratila
[4]: Upřímně já jsem ten typ co ho děti nikdy moc nebraly. Je to hlavně tím, že jsem byla neustále v přítomnosti menších příbuzných a pak neteře a synovce. Spíš to bylo takové volání a pokus o vtip
Neříkám, že děti nechci, jednou časem určitě, ale já budu asi ta maminka v letech
protože dítě chci až kolem těch 30 a to mám ještě cca 5 let čas '
[5]: Sama víš jak to s těma dětma mám
já jsem spokojená jako ta teta co učí sprostý slova a dělá hovadiny, na mámu se necítím
jsem ráda, že si dítě pujčim a pak ho vrátím a mám klid
[6]: Jako jo člověk by to nečekal, ale kolikrát i ty malý děti jsou vychovanější než rodiče
Divím se, že ze mne ještě není sériový vrah xD
Holky, klid. Nejhezčí věk je kolem třiceti, kdy přijdete na to, co v životě fakt chcete, a hlavně na to, jak toho vlastně dosáhnout, nebo se tomu co nejvíc přiblížit.
Leno, neznám tě osobně a rozhodně neznám všechny souvislosti, ale stejně mi to nedá nezeptat se. Možná tě ta otázka naštve, ale je tu šance, že bude jedním ze střípků, které tě postupně nakopnou zkusit změnit svůj život, takže...
Co ti brání stát se prodavačkou v knihkupectví?
(Příp. co všechno bys musela udělat, aby se ti to splnilo třeba do dvou let? Bylo by to nemožné?)
[8]: Ahoj Lusi :) Nijak mne tvá otázka nenaštvala. Uvědomuji si, že kdyby jsem chtěla mohla by jsem dělat to co by jsem chtěla. Ale protože s manželem chceme hypotéku a teď nejsou podmínky dost příznivé pro mladé tak v té práci kde jsem, jsem vyloženě kvůli vysokému příjmu, který si potřebuji udržet. Vzhledem k tomu, že nemám dodělanou střední školu. A i na Pražské poměry je práce v knihkupectví málo placená, mám kamarádku v centru co dělá vedoucí prodejny a mám větší plat než ona.
Ale nechci aby tohle byla moje výmluva. Každý je strůjcem svého štěstí :)
Je škoda, že po svete behá toľko zakomplexovaných idiotov, ktorí si chodia po svoju dávku adrenalínu a vybitie frustrácie do obchodov, kde otravuú každé normálne stvorenie v objekte. Sme chybný druh.
Nejsi sama, kdo si vysnil nějakou kariéru a nakonec musí dělat to, co ho nebaví. I já jsem snil o vědecké kariéře a expedici do amazonského pralesa, ale nakonec jsem byl nucen vzít zavděk prací hovnometaře a dělníka ve fabrice. Obojí skončilo zdravotními následky.
Zabývám se taky alternativní medicínou a moc rád bych pomáhal lidem, ale stále mám „štěstí" jen na cvoky a náboženské fanatiky (byl jsem dokonce obviněn z čarodějnictví). Marně čekám na někoho aspoň relativně normálního.
Přesně. Je mi 17 a už vidím, že 12 a 13 let jsou nejlepší léta života. Čas plyne pomalu, na základce byla pohodička, učit jsem se nemusel a zároveň už člověk ve dvanácti není nesamostatné malé dítě. Navíc v tomto věku (12,13) je mnohem silnější vliv přátel a přátelé spolu běžně tráví více času a lásky lidí v tom věku mi přijdou takové opravdové, zatímco to, co vidím u stejně starých, mi přijde jen jako honba za sexem. Ale nemohu to hodnotit, v lásce žádné zkušenosti nemám. Chtěl bych chodit do šesté nebo sedmé třídy základky.
Ale na druhou stranu je pravda, že děti mnohdy jsou velmi netolerantní k odlišnému chování a moc nerespektují jednotlivce.
Každý věk má něco, ale ta pohodička dětství a raného dospívání je, podle mě, to nejkrásnější. Bohužel to ale mnoha dětem zničí rodiče svým přísným nebo naopak extrémně volným přístupem.