Říjen 2018

Cosplay

Neděle v 16:24 | Black* Rock Shooter
Cosplay (japonsky コスプレ, v přepisu kosupure) je zkratka z anglických slov "costume play", což v překladu znamená kostýmová hra. Cosplay je tedy nejen kostým, ale i herecký výkon. Jako cosplay označujeme kostým, v němž se daný člověk snaží vypadat jako nějaká postava, ať už z fantasy nebo sci-fi obecně, hodně rozšířené pak jsou kostýmy a cosplay postav z anime, mangy nebo videoher. Takový člověk, který krom kostýmu má propracovaný i charakter postavy, může být nazýván cosplayer.


Vytváření cosplay nezahrnuje pouze napodobování účesu, líčení a obvyklého oblečení postavy, ale často i chování, zvyků nebo třeba používání jejích oblíbených slov či hlášek.

Cosplay jako takový


Emilia - Re:Zero Cosplay review

Čtvrtek v 20:55 | Black* Rock Shooter |  Cosplay
Takže Vás zdravím přátelé i náhodní zbloudilci.
Po nějaké době, jsem přišla s dalším cosplay review.
Jak nečekané, měla jsem to v plánu už nějakou dobu,
ovšem nepočítala jsem že to bude review na tento cosplay.
Tak nějak jsem naivně doufala, že mi stihne dojít objednaný
cosplay z ebaye na Valentines Maid Yoshiko.
Ale smůla, Emilia je tu dříve.
Původně jsem ani tento cosplay neměla v plánu, jakože dlouhodobě.
Ale naskytla se jistá příležitost, tak jsem po ní prostě chňapla.
Sledování anime už není denní náplní mého dne, jako to bylo kdysi,
ale sem tam si najdu čas mezi hraním lolka.

Původně jsem se tomuto anime snažila vyhnout, vzhledem k tomu jaký kolem toho byl boom a na každém conu člověk potkal 5x Emiliu a 3x Rem/Ram.
Ale panebože, nemohla jsem odolat.
Celkově se mi líbí její vzhled, od oblečení po charakter.
Nehledě na to, že její oblečení je propracované a přitom to není žádný kýč.






Život dospěláka mne vůbec nebaví.

4. října 2018 v 17:15 | Black* Rock Shooter |  Střípky Života
Když jsem byla menší, vysnila jsem si svou pracovní profesi a byla jsem odhodlaná tím vším.
Jenže ve 12ti letech toho člověk o životě neví zhola nic a jeho představa o světě a životě bez rodičů je dosti zkreslená. Protože jako malé pískle nevidíte to, jak se rodiče dřou, jen aby jsme měli všechno co potřebujeme.
To, že peníze na jídlo a na bydlení jsou zaplacené ze slz a potu.
Ale s přibývajícím věkem je zde i fakt, že hodnotu peněz poznáváme. Už si nekoupím tohle a ani tamto, protože to je drahé a nepotřebuji to. Ale tohle si koupím, protože to potřebuji i když je to drahé, ale není to měsíční výdaj.
A pak, když se odstěhujete a musíte si vše zařídit samy, bez pomoci maminky (za předpokladu, že nebydlí ve stejném městě) jste odsouzeni k tomu se o vše postarat vlastí silou.
A ne vždy to je snadné.


A tak se dostáváme k faktu, že ze mne není spisovatelka, ani knihovnice a dokonce ani prodavačka v knihkupectví. A nejsem tím, kým cítím, že by jsem měla být.

Denně chodím do práce, ale je to pro mne jak vězení. Nenávidím to tam. O to horší to je, že jsem ztratila víru v dobré lidi. Protože když pracujete v obchodě, denně se setkáváte s více neslušnými lidmi, kteří si najdou cokoliv jen aby na Vás mohli být hnusní. Jenže Vy jako zaměstnanech si to nesmíte dovolit a musíte se držet slušného vychování. Ovšem proč mám něco ukazovat a nebo podávat někomu, kdo není schopný říct "Dobrý den." či "Prosím.".
Musíme si udržet profesionalitu. Musíme poslouchat,že jen díky zákazníkům máme výplatu.

Obrázky čerpám z:
Google

Videa jsou samozřejmě z Youtube

Články na Téma Týdne, Úvahy, povídky a recenze spadají pod Autorská práva.