My other side ...

21. prosince 2015 v 22:31 | Black* Rock Shooter |  Úvahy
Pojď ke mě ovečko já nejsem tvůj nepřítel.
Jsem někdo, kdo ti pomůže uniknout a zapomenout.
Chci tě vidět jak budeš křičet a brečet. Neublížím ti.
Jen ti dovolím nahlédnout do mé zkažené duše.
Uvidíš bude se ti to líbit tak jako mě.
Nejsem zlá, jen mám ráda jiné věci než ty.
Pojď ovečko nahlédni do mého zkaženého srdce.
Je stejné jako tvoje. Bije.
Snad jakoby chtělo z mé hrudi vyskočit. Tak moc až to bolí, ale bolest já znám.
Ne tu fyzickou, ale tu psychickou.
Ztratila jsem toho tolik.
Chceš být jako já?
Duše zkažená se srdcem na miliony malých kousků.
Ani nejlepší lepidlo světa je nedokáže slepit zase zpět.
Vyžívám se ve tvém utrpení, stejně jako jiní se vyžívají v tom mém.
Ale i tak je tu světýlko naděje, které tam v dály svítí a volá mě k sobě.
A já za ním poslušně jdu, protože věřím, že přes všechno to zlé je ve mě alespoň špetka dobra.
Ovšem temnota je stále větší a to malé světélko naděje pomalu vyhasíná.
Mé srdce stále bije pro tebe.
A zhruba takto se v nějakých chvílích cítím. I když vím, že tomu tak není. Kolem sebe mám milující rodinu. Jsem šťastná s tím jak se mi žije. I vzhledem k milujícím lidem. Ale pak je tu ta moje druhé já, které to postupem času všeho vzdává a chce najít klid.
Nikoli tím, že opustí tento svět, ale že najde klid v podobě naplnění.
Aniž by ublížila těm které nejvíce miluje.
Jsem milující a obětavá osoba, ale jsou i chvíle kdy se měním na zákeřnou a podlou mrchu.
Občas si říkám, že to špatné ve mě převládá.
Jednou možná přijde den, kdy mě pohltí ta temnota a já svůj boj s tím špatným prohraju.
Aniž by jsem na tu prohru byla připravená.
Nemohu prohrát budu bojovat.
Za ty které miluji.
Za ty co při mě stojí.
I za ty co mě nenávidí aby jsem se jim mohla vysmát do obličeje.
Přiznejme si to.
V hlouby duše jsme každý tak trochu Dr.Jekylle a Pan Hyde.
Každý na těch svých ramenech máme ty své malé našeptávače v podobě anděla a ďábla.
A na svých bedrech neseme břímě našich předešlých hříhů a chyb, které se neodmyslitelně vryjou do paměti. Aniž by jsme si to přály. A i když to nějak odčiníme a ukážeme, že jsme hodní nakonec se zase něco pokazí.
Ale hlavní je věřit, tak jako věří ostatní.
Přijmout to, že ne vždycky jsme v pohodě, ale že jsme i zlomení.
"I'm okey." Ale ve skutečnosti nejsme.
A nebo prostě jen zavřít oči.
Uniknout té hnusné realitě. A vysnít si něco hezkého tak jak to samy chcete. Občas je to jediné řešení. To a nebo nechat to své druhé, zlé já nechat chvilku vládnout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shazari Shazari | 28. ledna 2016 v 21:13 | Reagovat

Perfektně si vystihla situaci. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama