Jeden den v cizím těle ~

6. června 2015 v 9:45 | Black* Rock Shooter |  Povídky
Smutná a zhrzená seděla jsem v koutě svého pokoje. Nevěděla jsem co dál, všechno co jsem si vybudovala jako by mi během sekundy zmizelo pod rukama.
Byla jsem někdo, ale teď jsem nikdo.
Měla jsem toho tolik a te´d nemám ani hrstku.
Přátelé mě opustili mávnutím ruky, jako by jsem nikdy neexistovala.
Jak je možné, že tak rychle zapomenuli na naše společné chvilky plné radosti a smíchu.
Teď jsem pro ně byla jen tou nezajímavou.
Jen na jeden den by jsem si přála být v jejím těle, aby jsem věděla jak se cítí ona.
Ta co tohle způsobila.



Dala by jsem za to cokoliv.
A pak se to stalo, mrknutím oka znenadání, jako blesk z čistého nebe.
Hvězda na nebi zazářila a pak jsem ji spatřila. Malá víla s křídly, v šatičkách světlé barvy a vlásky blond jako malá princezna. Kdo neviděl, ten nevěřil.
"Nebuď smutné dítko lidské."
Oči jsem vytřeštila, pusu dokořán.
Jak je tohle možné, já snad spím.
"Jsem Lila a jsem tvá víla. Jako malou jsem tě sledovala a vše co jsi krásného zažila jsem ti i zařídila. Mnoho dní již nejsem s tebou, jelikož už dospělou ženou jsi a mou přítomnost nepotřebuješ nadále."
Usmívala se na mě tak mile, že jsem i věřila že je skutečná.
"Copak na mě tak koukáš ty jedna, copak si mě nepamatuješ?"
A pak mi to došlo, to malé stvoření které jsem si jako dítě vysnila nebylo vysněné, ale skutečná víla.
"Jako poslední rozloučení si může o něco říci, neboj se jsem kouzelná."
Přemýšlela jsem chvilku pouhou.
"Chtěla by jsme být na jeden den v jinm těle." řekla jsem.
Puf a náhle jako by znala mé záměry, pohledem jsem spočinula na jemně růžové stěně v pokoji, který neznám, ten rozhodně nebyl můj.
Momentálně jsem se nacházele v těle své největší sokyně.
Ale její pocity.
Ty její pocity.
Plné smutku a bolesti.
Cítila snad výčitky vůči tomu co mi udělala?
Položila jsem si ruku na srdce.
Bolelo mě.
Bolelo mě toho více a pokud toto prožívá každý den a přesto se usmívá musí být hodně silná.
Až teď jsem pochopila to, proč se tohle všechno stalo.
Obviňovala jsem jí z toho, že jsem nebyla už oblíbená, ale pokud jsem to pochopila správně nemá moc času. Její vzpomínky mě naplňovaly ssmutkem.
Její život je těžký.
Vždyť ten můj je jako procházka růžovým sadem.
K čemu jeden den plný bolesti.
Ale onato prožívá každý den. Jak dlouho to je člověk jejího formátu schopný vydržet. Cítím se jako špatný člověk. Nechápala jsem její pocity ale teď už to je jinak.
"Ach Lilo konečně jsem to pochopila. Už vím proč jsi za mnou přišla."
Chtěla by jsem jí pomoci, být její přítel, který jí bude v těžkých chvílích oporou.
Cítím jak její tělo slábne a mysl se pomalu noří do temnoty.
Je tohle konec?
Je to konec života?
"Bože Lilo udělej s tím něco, pomoz."
Z dály jsem uslyšela její jemný hlásek mluvící ke mě.
"Nemohu s tím nic udělat. Koloběh života a smrti nejde zastavit. Její osud je dán."
Najednou se mi zatemnilo před očima a když jsem otevřela oči už jsem byla zase ve svém pokoji. Nemohla jsem nic dělat. A to mě ničilo. Už jsem neměla šanci říct jí, že chápu její pocity.
~~~
Druhý den na školní budově vysela černá vlajka a já jsem moc dobře věděla co to značí. Kolem její lavice byli rozmístěny květiny a zapálené svíčky.
Bojovala, ale svůj boj nevyhrála. Byla silná, ale né dost.
A já jsem jí pochopila až na konci jejího života.
Aniž by jsem věděla.
Tato zkušenost mě změnila. Už jsem to nebyla mé staré já. Přestala jsem myslet jen na sebe, ale za jakou cenu. za cenu života mladé dívky. Ano nebyla to moje chyba, ale vyčítala jsem si to.
Kdyby se to nestalo jaká by jsem byla?
Pořád ta egoistická a sebestředná holka jako jsem byla.
Prosímdejte mi šanci dokázat vám,že jsem se změnila.

Berte to s nadhledem. Nemá to nic společného s mým skutečným životem.
Kdyby ano napsala by jsem to jinak.
Tato mini povídka na téma týdne je jen malým výplodem mého narušeného mozku.
A tak trochu věnováno Ai ~ protože si stěžovala, že jsem dlouho nic nenapsala.
Možná jsem trochu vyšla ze cviku, ale pokusím se to napravit a zase se pustit do autorské tvorby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adís Adís | E-mail | Web | 6. června 2015 v 20:37 | Reagovat

Já si opravdu myslela a litovala tě, že to píšeš o sobě, ale jakmile jsem si přečetla, do jaké rubriky to řadíš, tak jsem "vydechla" úlevou. Hned bych tě zalitovala! :D
Moc pěkné! :33 To se mi líbilo :33 ^^

2 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | E-mail | Web | 18. června 2015 v 21:03 | Reagovat

Konečně jsem si našla čas, abych si tuhle povídku mohla přečíst~ Tak pardon, že to tak trvalo .__.
Vždycky jsem měla strašně ráda tyhle tvoje krátký jednorázovky a tahle vůbec, ale vůbec nebyla špatná •^^• Líbí se mi, že prakticky člověk neví, o co gou, takže si může spoustu věcí domyslet~ Prostě bomba, sis~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama