Zdravím, dlouhou dobu jsem se neozvala.
V tu chvíli jsem se rozbrečela jak malá holka strachy o ní.

Zdravím, dlouhou dobu jsem se neozvala.
V tu chvíli jsem se rozbrečela jak malá holka strachy o ní.

[1]: Podle přítelových slov jsem byla dva dny jak tělo bez duše. Nejedla jsem , nemluvila jsem a pořád se mi chtělo brečet. Ale byla to úžasná kočka, ale tak mladá.
Zase jsem ráda za Pejšu (nový kocourek) který nám pomáhá a dává nám svou lásku, stejně jako mi jemu tu naší :)
Smrt mazlíčka je vždy velmi bolestivá, zvlášť když je to předčasná smrt - člověk potom cítí jakousi zodpovědnost, i když za to nemůže :( moc dobře to znám a i vím jak to bolí
osobně jsem toho názoru, že člověk si musí projít všemi stádii smutku a udělat takovou čáru, aby byl plně připravený pro dalšího mazlíčka a dal mu to nejlepší bez toho, aby ho porovnával nebo v něm viděl mazlíčka minulého - ale to říkám jako rozený pejskař s teorií "vůdce smečky" .... nevím jak je to u kočiček
každopádně vyjadřuji upřímnou soustrast a zároveň blahopřeji k novému kocourkovi, který ti snad pomůže s vyplněním bolestivého místa v srdci a bude s vámi ještě dlouho =)
je hezké, že si berete zvířata z útulku :)
[3]: Přiznám se, že jsem byla poprvé, když přítel přinesl první kočku (onu zmíněnou kočandu Bělinku) tak jsem byla zásadně proti tomu, mít v bytě kočku. Ale pak jsem si na ní zvykla. Byli jsme nerozlučné a po jejím odchodu, jsem se cítila tak sama. Tedy sama v jiném slova smyslu, než že jsem byla sama, byl se mnou přítel, ale i tak. A přítel si řekl, že pokud to nechá chvilku být přenesu se přes to a nebudu další chtít. A tak jsme hned druhý den jeli.
A Pejša se mi hned zalíbil. Navíc ne každej by si ho vzal kdyby se dozvěděl co se mu stalo. A radši si vezmu nějakou kočku z útulku a dám mu lásku než aby jsem si od chovatele brala jinou. Takhle udělám i něco hezkého pro nějakého tvorečka :)
Je mi jí líto, ale i tak u vás určitě měla když už ne dlouhý, tak spokojený život a teď už ji nic nebolí. Tak snad nový přírůstek to prázdné místečko zaplní. :3