5. ledna 2015 v 12:57 | Black* Rock Shooter
|
"Ahoj, kdo jsi osobo?"
Známe se celý život a přesto se ptám kdo jsi. Vždy jsi stála po mém boku v těch dobrých ale i špatných časech. Když jsem tě potřebovala byla jsi tu pro mě vždy. Ukázala jsi se tak rychle jako jsi i zmizela.
Jsi takovou jakou já jsem nikdy nedokázala být a stala jsi se mým vzorem.
Když jsem tě ve svém životě ale potřebovala nejvíce, nebyla jsi tu. I když vždy jindy ano.
Prožívala jsem si těžké chvíle a kde jsi byla ty?
Bavila jsi se někde s těmi jako jsi ty a nás jste nechali napospas životu takovému jaký je.
Ale proč jsi to udělala?
Aby jsem se o sebe postarala sama stejně tak jako jsi to měla ty?
Chtěla jsi aby jsem neviděla život jen tak růžově jako do té doby?
A pak jsem to pochopila.
Nemohla jsi.
Nemohla jsi se mnou být stále a pomáhat mi, protože jsme obě měli jiný pohled na svět. Já jsem byla snílek a ty zase realista. V tom byl ten problém.
A tehdy jsem si to uvědomila. I přes všechny naše vnitřní hádky a spory jsi dělala vše, aby jsem byla taková jaká jsem dnes. Byla jsi u všech mých pádů ale jen u málo chvil kdy jsem se zvedla zase na nohy. Ale pomohla jsi mi bojovat.
Ha a představ si to, teď už se na tebe nesspoléhám, ale i tak jsem ráda když si po mém boku.
A i když jsme každá jiná je to dobré, protože se navzájem doplňujeme.
A tak spolu v tomto souladu žijeme už roky ^^
A vím, že se neopustíme, protože co by byl člověk bez svého druhého já ~
Takovéhle chvíle, pocity a otázky mám velmi často. Hlavně od té doby, co mě nevzali na vejšku. Nějak se to všechno nahromadilo a bylo to. I tak mám to své druhé já ráda~