24. října 2014 v 0:05 | Black* Rock Shooter
|
Počet shlédnutí - 221.
Počet komentářů - 90.
Když máte něco na čem vám záleží, nechcete aby se něco změnilo.
Od té chvíle co mi přišel ten email uběhla už nějaká doba.
Bála jsem se.
Bála jsem se toho, že přijdu o to co jsem si vybudovala.
Jak na internetu tak v normálním životě.
Bála jsem se. Proto jsem jen kontrolovala poslední článek na blogu, ale žádný jiný jsem nevydala. Co když ta osoba všechno prozradí. Nejhorší na tom je to, že se nemám komu krom své rodiny svěřit.
Nemám praktivky nikoho. Co to je za kamarády ve škole, když mě neznají.
A to všechno protože nechci aby mě poznali takovou jaká jsem.
Přihlásila jsem se na email a znova si otevřela ten co mi před několika dny přišel. Dívala jsem se na ty slova. Vpalovala se mi do paměti. A nejvíce ono "T.".
Na facebooku mi pípla zpráva. Byla od Fell.
Zítra je párty u Emily a Em chce aby jsi tam byla taky. Přijdeš, že jo. Budu s tebou počítat F.
Emily? Nikdy se se mnou tolik nebavila, tak proč by chtěla aby jsem tam přišla?
Byla Emily tou osobou co o tom všem věděla?
Ale co by znamenalo to T.?
Pokud vím, ani její příjmení nebylo na pímeno T.
Aktualizovala jsem emailovou stránku a měla jsem tam email. Byl pár sekund starý. A opět jsem tam viděla to T., přelétla jsem si ho pohledem. Chvilku jsem váhala jestli stojí za to číst si to a nebo dělat, že tam nic není.
"UVIDÍME SE V SOBOTU RA-MO-NO. POKUD CHCEŠ VĚDĚT KDO JSEM TAK TAM BUĎ. DÍKY MĚ JSI POZVANÁ. T."
Sakra.
Co tohle má znamenat. Chce mě odhalit veřejně na párty, kde budou všichni ze školy?
Co mám dělat.
Alespoň si můžu být jistá, že Emily to není, ale bude to někdo z jejích přátel. Neznám její přátele, vždyť se spolu ani nebavíme, ale proč by tak najednou zvala mě jen proto, že jí o to někdo požádal.
Rozhodla jsem se to nechat být, musím se chovat normálně, jinak se sama prozradím. Ve škole jsem dělala jako by nic a nenápadně jsem se snažila zjistit, kdo všechno na té párty bude. Fell to dávala za vinu tomu, že se jen zajímám o nějakého kluka co tam bude. A já jsem jí v tom klidně nechávala.
Více jsem si všímala lidí, co mě sledovali více než jindy.
Asi jsem začínala být paranoidní.
Dny plynuli a já jsem stále nevěděla kdo to je. A ta osoba, pravděpodobně využívala své situace. Někde v koutě nebo doma se musel nebo musela hrozně smát jak jsem byla v koncích. Ale i když jsem se snažila nedávat to moc najevo, nepodařilo se mi to tak úplně.
"Seš v pohodě Ramono?" zajímal se Eric. Byl to super kluk. Takový ten slaďouš a ňouma v jednom. Rozhodně jsem ho měla raději než třeba Jacoba co měl pořád nějaké poznámky a nebyl moc příjemný. Na Jacoba jsem nikdy nreagovala, nestál mi za to. I když je pravda, že jsem se jednou od Fell dozvěděla, že se mu líbím, že mu to před ní uklouzlo.
"Jo v pohodě, proč by ne." usmívala jsem se. Snažila jsem se aby to bylo co nejvěrohodnější.
Oči jsem měla trochu zarudlé od toho jak moc nespím.
"Vypadáš jak zombie, takhle tě nikdo nebude chtít." řekl Jacob aniž by se na mě podíval.
"Nebolí tě oči? Máš je červený." zeptal se Eric.
"Ne to je v pohodě. Jen jsem si asi špatně vyčistila čočky."
"Ty nosíš čočky?" vyjekla Fellicity.
Všichni tři se ke mě okamžitě naklonili až jsem měla chuť jim říct, že narušují můj osobní prostor. Hlavně ať nechtějí aby jsem si je tu před nimi vyndavala. Když jsem to udělala jednou na základní škole, jednu čočku jsem ztratila a pak jsem celý měsíc neviděla moc dobře, protože jsem se to doma bála říct.
Vzdechla jsem nad nima, odstrčila je a odešla na svou hodinu.
Každý den co jsem přišla domů ze školy jsem jako první kontrolovala email.
A každý den tam byl email od T., každý den tam byo to samé.
"UŽ JEN PÁR DNÍ. T."
Co to mělo znamenat? Chtěl mě tento člověk psychicky zničit?
----------------------

V pátek po škole jsem šla s Fell a dalšíma holkama k ní, vyzkoušet si věci na sobotu. Nic zvláštního. Prostě jsme si udělali holčičí den. Bavili jsme se o klucích, o tom kdo se komu líbí. A jako vždy jsem v tomto tématu mlčela a jen jsem přikyvovala.
Večer jsem odcházela domů. Nechtěla jsem u Fellicity spát. Hlavně kvůli jejím rodičům.
Nebylo tak pozdě, ale už byla tma. Byla jsem na to zvyklá, odcházela jsem od ní takhle často. Navíc jsem to neměla moc daleko. V polovině cesty jsem se zarazila.
Na jednom dětském hřišti na houpačce seděl nějaký kluk. Mohl být tak v mém věku, nepamatuji se, že by jsem ho někdy potkala ve škole, ale i tak mi byl nějak povědomí.
Zaujal mě.
Zřejmě kvůli svému vzhledu. Měl delší červené vlasy, nad levým uchem je měl hodně krátké, snad vyholené.
Ve světle lamp a z té dálky nebylo poznat, jakou barvu očí má. Ale líbil se mi, i když to byl ten typ se kterým by jsem se ve škole nebavila kvůli své pověsti. A pak mi došlo, že s ním mám hodiny literatury. Proto mi byl povědomí. Znám ho ze školy. Ale jakto, že jsem si ho nevšimla dřív. A co dělá tady, tak blízko mého domu?
Bydlí tu?
Nemohla jsem si vzpomenout na jeho jmého. Snažila jsem se rozpomenout si. Musela jsem tam stát několik minut. a muselo to vypadat hodně divně, když jsem se na něho podívala znova, zarazila jsem se.
Díval se přímo na mě, s pusou krapet pootevřenou.
Tate!
Tak se jmenoval!
Nyuuu, aspoň něco pozitivního jsem dnes ráno našla :3
(Takové závěry už u druhého dílu, bože, já jsem hrozná ><)
Další díl povídky se mi strašně moc líbí, a mám pocit, že asi vím, kdo ty maily posílá
Moc se těším na pokračování, jestli se s ním dá do řeči, nebo ne. Piš dál, jde ti to dobře :3
-
Děkuji za komentáře u článku, vážím si toho :3 Um, dost ti ale závidím to, že už pracuješ. Mě z toho učení pomalu hrabe (Ráno, v autobuse, ve škole, opět v buse, doma, v posteli a opět od znova), a výsledky to nepřináší žádné ><