Internetová anonymita

22. října 2014 v 14:45 | Black* Rock Shooter |  Povídky
Počet shlédnutí - 138.
Počet komentářů - 71.
Tak to byli moje začátky. Lidi říkají, že začátky jsou těžké, ale pro mě nebyli. Zakládala jsem si blog jako deníček. Nakonec se stal jedním z nejnavštěvovanějších blogů.
Byl to můj tajný koutek a pak o něm najednou vědělo tolik lidí.
Nikdo mě neznal.
Moje články měli hlavu a patu. Nutily lidi se zamyslet. A něco takového jste nenašly všude. Bylo to originální a zajímavé, dobře se to četlo. A stejně dobře se to psalo.
Ale kdyby moji návštěvníci věděli, kdo ve skutečnosti jsem, nevěřili by vlastním očím.
Ve škole jsem byla za tu namyšlenou fiflenku.
Dlouhé blond vlasy, dokonalý make-up, super postava, umělé nehty.
Ve svém normálním oblečení a podpadcích jsem rozhodně nevypadala jako intelektuálka. Pro ostatní a hlavně kluky jsem byla jen ta hezká slepička, co neví o čem vlastně mluví.
Měla by jsem nosit brýle, ale moc se za ně stydím, proto mám od základní školy čočky. I když brýle bývají lepší. Stydím se více věcí. Třeba přiznat se, že se nezajímám o módu a kluky, ale o jiné věci jako je psaní.
A kdo jsem?
Jsem Ramona.
Ne Mona, ale Ramona.


Jméno to není kdo ví jak sexy, ale je nezvyklé a to na něm mám ráda.
Mám starší sestru. Je chytrá a hezká, ale na škole byla šikanovaná, proto, že byla chytrá. A i když jsem stejná jako ona, nechci říct jaká doopravdy jsem. Bojím se toho, že se na mě kamarádi vykašlou a budu sama. Nikdy jsem neměla moc přátel, ale až příchodem na střední jem zapadla do kolektivu. Nastoupila jsem na školu s čistým štítem.
Ano teď si o mě myslíte, že jsem povrchní a hloupá, když se schovávám za masku a nechci se ukázat taková jaká jsem. Já vás naprosto chápu. Také by jsem takové lidi odsuzovala. Bohužel nemám dost odvahy.
Jednou jsem chtěla být oblíbená a to se mi podařilo.
Na blogu jsem známá jako Nara. Není to kdoví jaká přezdívka, ale pořád je to část mého jména. Kdo by si pomyslel, že to budu já. Za rok se můj blog stal hodně oblíbeným a známím.
Spousta jiných lidí mi píše, že jsem je inspirovala. K čemu?
K tomu aby dělali to co je baví a zajímá a přitom já sama se skrývám pod maskou anonymity.
Nikdy jsem neukázala kdo Nara je. Nara a Ramona jsou dvě rozdílné osoby.
*****
Seděla jsem si tak v obýváku a psala jsem další článek na blog, když si vedle mě sedla sestra a podívala se na mě těma svýma zelenýma očima. Ve tváři měla takový zvláštní úšklebek.
"Zase píšeš?"
Pronesla. Nebylo to nijak špatné. Ani nebyla překvapená. Ona i rodiče věděli o mém blogu a dokonce si ho i četli. Nevadilo mi to. Byla jsem za to spíš ráda.
"Jako by jsi čekala něco jiného Peny."
"Nemyslíš Mony, že je načase opustit svou ulitu a říct kdo jsi?" zeptala se a napjatě očekávala mou odpověď. Otočila jsem se k ní se zděšeným výrazem.
"N-ne.. Nechci aby..." než jsem jí stihla říct co jsem chtěla dokončila větu za mě.
"Nechceš být jako já. Chápu Mony." zvedla se a odešla do svého pokoje. Neměla jsem ráda, když mi někdo říkal Mono nebo Mony, ale u mé sestry mi to nevadilo. A teď jsem se cítila hrozně, protože jsem jí rozesmutnila když jsem jí připomenula její léta na střední. Uložila jsem nedokončený článek a odložila notebook. Šla jsem do kuchyně a udělala jsem si kafe, jedno navíc pro Peny, kdyby si chtěla dát taky.
Odložila jsem na chvilku brýle a promnula jsem si oči.
Čekal mě perný týden ve škole. Tento týden je zkouškové období, což pro mě znamená omezit blog a více se věnovat škole, ale ne moc aby jsem nevypadala jako šprt.
Peny mi vždy promlouvala do duše. Věděla, že jsem chytrá ale také to, že jsem to nechtěla dát najevo. Kluci mě nezajímali. K čemu? Člověk se akorát zamiluje a nebude mít pak čas na sebe a věci co miloval. Nechtěla jsem se vázat, alespoň ne teď co jsem byla na škole.
Vzala jsem si své kafe, notebook a sešit a odešla jsem do pokoje. Dopsala jsem článek a zveřejnila ho. Netrvalo dlouho a už měl své první komentáře. Dále jsem see věnovala studiu na testy.
Druhý den jsem šla do školy jako každý jiný den.
Cestou do učebny jsem potkala Fellicity, místní lamačku srdcí, holku co dá každýmu. Ale jinak není tak špatná.
"Ahoj Mono, tak co učila si se a nebo sis zase lakovala nehty?"
"Fell říkala jsem ti snad milionkrát aby jsi mi říkala Ramono. Ra-mo-no!" zdůrazním a na druhou část její věty nereaguju jako vždy. Nikdy jsem se s ní moc nebavila, ale ani jsem s ní neměla žádný problém.
"Ale notak, snad to není tak hrozný Ramono." ušklíbne se na mě.
Chvilku jdeme mlčky vedle sebe, protože máme hodinu spolu. Ticho prolomí Fell, když dosedneme do lavice. vytáhne svůj růžový, přeslazený notebook a najede na stránku, kterou já tak dobře znám.
"Sleduj co jsem včera našla." ukáže na můj blog. "Ta co to píše musí být nějaká šprtka bez kamarádů, zalezlá doma v koutě."
Kdyby jsi jen věděla Fell, že ta šprtka bez života sedí vedle tebe. Zmocnil se mě divný pocit. Pocit úzkosti a strachu. Co když zjistí kdo to píše. Co když to roznese po škole a můj život, který jsem si vybudovala se zničí?
To jsem nemohla dopustit.
"Třeba je to nějaká zamindrákovaná, hnusná holka co má jen internetové kamarády." odvětila jsem a pokoušela jsem se umát. Spíš to vypadalo jako by jsem dostala nějaký záchvat.
Fellicity se jen zasmála. Nic na to už neřekla.
Den proběhl jako každý jiný, ale já jsem byla hrozně ve stresu. Domů jsem běžela snad rychlostí světla. Vtrhla jsem dovnitř, první koho jsem hledala byla moje sestra.
Našla jsem ji v obýváku jak si listuje nějakým časopisem.
"Penellope! Našly můj blog."
Sestra se na mě otočila. Věděla, že když ji oslovím celým jménem je to opravdu vážné. Mrskla časopisem na stolek a šla ke mě, obejmula mě kolem ramen a já jsem padla do jejího náručí a chtělo se mi tak moc brečet.
"Vědí, že je tvůj a nebo je to jen náhoda?" zeptala se mě klidně, věděla že potřebuju jen utěšit.
"Nevědí, že je můj, ale bojím se že to zjistí. Co mám dělat?"
Byla jsem zoufalá. Tak dlouho jsem se snažila, aby se to nedostalo až k mým kamarádům. Ale pravdou je, že čím více návštěvníků jsem měla, tím rychleji se to šířilo i tak, kam nemělo.
"Nemyslíš, že je čas sundat si tu masku Nary za kterou jsi se skrývala a ukázat kdo doopravdy jsi?"
Peny mě hladila po vlasech a to mě uklidňovalo stejně jako když jsem byla malá.
"Nemůžu. To nejde. Bojím se."
Poodstoupila ode mě na délku paže a dívala se mi přímo do očí.
"Víš Mono, někdy musíš překonat svůj strach aby jsi se dostala dál. Pokud jsou ti tvý kamarádi opravdoví, pochopí to a budou rádi i za tebe a budou tě v tom podporovat."
Pak mě tam nechala stát a odešla do svého pokoje. Vím, že to se mnou myslí dobře, ale já mám strach.
Později večer jsem neměla odvahu podívat se na email. Ale musela jsem, co kdyby jsem tam měla najakou důležitou zprávu. Krom reakcí na moje články jsem tam neměla nic. Asi o 2 minuty později mi přišel nový email, otevřela jsem ho, protože jsem nevěděla od koho je. To co v něm bylo mi vyrazilo dech a okamžitě jsem se rozklepala.
"VÍM KDO JSI! T."
To bylo jedné co v něm bylo. Byl to ale email pro mě, Ramonu. A nebo to bylo určené pro Naru.
Ať tak nebo tak vyděsilo mě to.
Jak mohl někdo zjitit, že jsem to já.
Nikde nebyli mé osobní údaje. Jméno které vůbec nesouviselo se mnou.
Musela jsem zjistit kdo je T. a nějak ho/ji přimět, aby nikomu neřikal kdo jsem.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Anime x Manga

Anime 56% (70)
Manga 15.2% (19)
Oboje 21.6% (27)
Ani jedno 7.2% (9)

Komentáře

1 Nyxus :* Nyxus :* | 22. října 2014 v 20:42 | Reagovat

Moc hezký příběh,těším se na pokračování a velice mě zajímá kdo je pan/í T. ;)  musí vyjít co nejdřív :* :-)

2 Awkward. 。◕‿◕。 Awkward. 。◕‿◕。 | E-mail | Web | 22. října 2014 v 21:01 | Reagovat

[1]: No co na tohle mám říct 。◕‿◕。 snad asi jen to, že jsem ráda, že se to líbilo :) a pokračování bude. Jen nevím kdy, ale jak se znám jen tak to nebude 。◕‿◕。  a kto je pan/í T. to sama nevím :D Ne dělám si prdel vím to moc dobře ^^ a doufám, že pokračování bude nářez :3

3 Yumi-chan15 Yumi-chan15 | Web | 23. října 2014 v 8:27 | Reagovat

Ta povídka se mi strašně moc líbí :3
Nemohu se dočkat dalšího dílu, také chci vědět, kdo je ten/ta/to T.
Snad se dalšího dílu dočkám brzy, ale ráda si počkám^^

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. října 2014 v 21:27 | Reagovat

Ta povídka se dobře čte, těším se na pokračování :-D

5 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | 24. října 2014 v 19:11 | Reagovat

Nyu~ Black to je vážně úžasné! ^^* Fakt se mi to moc moc líbí ^^*
Ale seš fakt gramatické prase -.-" =D Příště ti toho korektora fakt budu muset udělat =DD

6 Daisuke Daisuke | Web | 27. října 2014 v 14:12 | Reagovat

Paráda, moc pěkné:)

7 Akemi Yume Akemi Yume | Web | 30. října 2014 v 10:00 | Reagovat

Páni, zajímavý příběh. :)

8 Bumbík ^^ Bumbík ^^ | 14. ledna 2015 v 23:11 | Reagovat

je to geniálny nápad, musím sa pustiť do dalších dielov :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Just because you really like a character.
Doesn't mean you're going to cosplay them well.


Obrázky čerpám z:
DeviantArt
Zerochan
Google

Videa jsou samozřejmě z Youtube