
"Příběh tří bratří, kteří spolu jednou kráčeli po osamělé cestě za soumraku. Po nějaké době došli bratři k řece příliš nebezpečné na to, aby jí přeplavali. Byli ale zběhlí v umění kouzel, jen mávli rukami a postavili most. Než po něm však stihli přejít, postavila se jim do cesty osoba zahalená v kápy. Byla to Smrt.
A cítila se podvedena. Podvedená, protože většina poutníků se v řece utopila. Byla prohnaná.
Naoko třem bratrům poblahopřála a prohlásila, že si za svoje umění uniknout každý z nich zaslouží odměnu.
Nejstarší požádal o meč mocnější než kterýkoli jiný. Smrt tedy vytvořila meč z opodál stojícího rezavé povozu. Druhý bratr si usmyslel pokořit Smrt ještě víc a požádal ji o schopnost přivolávat zemřelé z hrobů.
Smrt sebrala kámen z řeky a podala mu ho. Nakonec se Smrt obrátila k třetímu z bratří. Byl nejskromnější z nich. Smrti nedůvěřoval. Požádal ji, aby mu umožnila opustit místo setkání aniž by mohl být sledován.
A Smrt mu velice neochodně darovala svůj neviditelný plášť.
Nejstarší putoval do vzdálené vesnice, kde s pomocí meče zabil muže, s nímž se kdysi nepohodl. Opilý mocí, kterou mu meč dával se chvástal svou neporazitelností. Ještě téže noci mu meč ukradli a pro jistotu mu prořízli hrdlo. A tak se Smrt zmocnila prvního z bratří.
Druhý bratr zatím přišel domů, vytáhl kámen a 5x jím otočil. K jeho radosti se před ním zjevila dívka s níž se doufal oženit. Avšak v přemladém věku zemřela.
Brzy však začala být smutná a chladná, protože nepatřila do světa smrtelníků. Šílený beznadějnou touhou vstáhl na sebe ruku, aby mohl být skutečně s ní.
A tak se Smrt zmocnila druhého z nich.
Dlouhá léta pátrala po třetím z bratří, leč nikdy ho nevypátrala. Teprve když dosáhl úctyhodného věku svlékl si konečně nejmladší z bratří neviditelný plášť a předal ho synovi.
Poté se pozdravil se Smrtí, jako se starou známou a coby rovnocenný poutník s ní odešel."
Po celou dobu příběhu jsem nemohla dýchat.
Ještě mi nikdy nic takového nevyprávěla.
"Takže Posvátné předměty jsou meč, kámen a neviditelný plášť? a co byli zač ti bratři? Byli to lidé, sefarové a nebo chiméry?"
Leah se na mě podívala. Raj nic neříkal, jen se na mě oba podívali.
"Serafové vyprávějí, že ti bratři byli jedni z nich. A mi, že to byli lidé, kteří byli dávno před našimi druhy. Tento příběh si po staletí vyprávějí jak serafové tak chiméry."
"Již staletí však nikdo předměty neviděl. Držel jsem meč ve svých rukách. Obrátil jsem se proti Archandělovi, nemohl jsem zabít svou matku. Porušil jsem slib a byl jsem prohlášen za zrádce. A... A zbytek znáš."
Vzpomněla jsem si na příběh co mi vyprávěl. Jak byl potrestán za zradu, ale kdysi u Kazimíra mi neřekl proč. Teď to vím.
"A kde je meč teď?" ptala se Leah.
"To nevím. Možná ho mají serafové a možná o něho přišly stejně jako přišly o kámen vzkříšení."
"Měli i kámen vzkříšení?" Lah tomu nemohla uvěřit.
A já také ne. Předměty s jejichž pomocí se mohl nastolit mír serafové používali k rozpoutání války.
Meč k zabíjení nevinných chimér a kámen vzkříšení, aby přivolávali své mrtvé.
Lidské děti z pohádek znají serafy a anděle jako krásné, vznešené a mírumilovné bytosti.
Chiméry jako krvežíznivé netvory temnot. A ve skutečnosti je to opačně.
"Leah?" vstala jsem a podívala jsem se na ni trochu se strachem.
"Ano dítě?" Nejspíš věděla na co se chci zeptat.
"Můžeš mi říct co jsem zač?"
Vstala a pohled sklopila k zemy, aby se mi nemusela podívat do očí.
"Věř mi, že až přijde čas... Brimstone ti to řekne."
To byla odpověď, kterou jsem slyšet nechtěla.
"Dobře."
Nebyla jsem ráda za takovou odpověď, ale byla jsem ráda, že jsem mohla být doma.
"Běž si odpočinout. Musíš být unavená."
Neodmlouvala jsem. Opravdu jsem byla unavená. Chtěla jsem si jen lehnout do té své malé postýlky, usnout a nějakou dobu nemyslet na nic zlého.
A přesně to jsem udělala. Hned jak jsem si lehla jsem zavřela oči a okamžitě jsem usnula. Z malé postýlky trčel pár nohou. Leah a Raj spolu mluvili. Nevím však o čem. Byla jsem již dávno v zemy snů.












Ach dokonalé ♥ Miluju to a chci další,jasný?!XD Hned!
D