Chiméry vs. Serafové - 5. kapitola

16. července 2012 v 8:00 | Black* Rock Shooter |  Chiméry vs. Serafové
Tento díl je věnován Dizince, jako mému nejvěrnějšímu čtenáři !!!




"Brimstone. Leah. Jasmine." bušila jsem na ty dveře volajíc jejich jména.
Doufala jsem, že mi pomůže když je budu volat. Chtěla jsem mít alespoň malou naději, že se dveře otevřou a bude v nich stát Leah s rozpřaženými pažemi čekající až ji obejmu, Jasmine dívající se na mě přes rameno a Brimstone stojící ve dveřích do své kanceláře. Někdy nakukoval kdo přišel i když vždy tvrdil, že měl jen cestu kolem. Ve skutečnosti to je velmi zvědavý tvor.
"Ne, prosím. Brimstone. Potřebuju vás. Chci domů."
"Je to zbytečné. Portál byl zničen serafy."
Ten hlas jsem znala.
"Pojď teď v tuto dobu je to tu nebezpečné. Serafové se mohou každou chvíli vrátit." řekl Kazimír a vydal se pryč. Byl mou jedinou možností jak alespoň o další den déle zůstat naživu a tak jsem za ním běžela.
"Kazimíre..." doběhla jsem ho. "Jak jste věděl o tom co se stalo?"
"To já ne, ale můj společník." mrkl na mě a dál už nikdo neřekl ani slovo.
Nevěděla jsem, kde se nachází jeho skrýš. A proto jsem byla překvapená, že své útočiště měl v Egyptě v Káhiře. Ještě že existují i portály mezi zeměmi. Jinak by to byl velký problém ta rychle se dostávat na místa tak daleká.
Když jsme došly k jeho domu byla jsem ohromená na jak rušném místě je. Kdo by to do Kazimíra řekl.
Na první pohled se zdá jako člověk, který nemá rád moc společnost, ale vyvede vás z omylu už jen místo kde bydlí.
"Chovej se jako doma." řekl mi, když jsme vešli a on za mnou zavřel dveře.
Šla jsem ke křeslu, které bylo nejblíže a chystala jsem se posadit.
"Počkej tam raději ne, to je místo..."
"Čí?" ptala jsem se.
"Moje." ozval se skřekotavý hlas. Nikoho jsem nikde neviděla. Nechápala jsem, ale zase tolik jsem překvapená nebyla, už jsem toho zažila dost. Nic mě nepřekvapí.
Zadívala jsem se na křeslo, kam jsem si chtěla sednout. Pomalu se začal zjevovat obrys čehosi nepopsatelného až nakonec to cosi dostalo tvar. Avšak velmi odpudivý tvar.
Místo dolních končetin měl jen pahýli jako by mi byli nohy utrženy a nikdy se nezahojili. Ruce měl stejné jako každ malé dítě. Břicho bylo propadlé, jako by byl roky o hladu. Žebra vystupovala div neprotrhla jeho kůži. Na zádech měl 2 velké jizvy jako by mu z těla něco vyrůstalo a už tam nebylo. Nedalo se poznat co byl zač. Člověk to rozhodně nebyl. Nebyl ani moc velký. A nebo to jen dělalo to, že byl bez dolních končetin. Pohled na něho byl pro mě velmi odpudivý, ale zároveň jsem chtěla zjistit co je ten tvor zač, co se mu stalo a odkud je.
Snažila jsem se nedat na sobě znát znechucení.
"C-Co jsi zač?"
"Co jsem? Jsem nic a přec jsem všechno." jeho odpověď byla neurčitá.
"Odkud jsi?"
"Nejvíc času trávím na cestách do nikam. Nikde je můj domov."
Proč tak mluvil. Nic jsem nechápala a nic jsem se nedozvěděla.
"Raji přestaň mluvit v hádankách a začni odpovídat na otázky toho děvčete." okřikl ho Kazimír.
"Omlouvám se Kazi."
"Děvče? Dáš si čaj?" ptal se Kazimír už na polovině cesty do kuchyně. Jen jsem kývla na souhlas.
"Řeknu ti tedy kdo jsem, ale měla by jsi se posadit děvče."
Udělala jsem přesně to co řekl. Posadila jsem se na zem přímo před ono křeslo, kde byl ten tvor.
"Věř tomu nebo ne, ale jsem jeden ze serafů. Přesněji jsem padlý. Mé jméno je Raj. Jsem tu na světě již tisíce let a posledních pár let jsem společníkem Kaziho." pohl hlavou směrem ke kuchyni.
Nechtělo se mi tomu věřit. Tento tvor měl být jeden ze serafů. Vzpomněla jsem si na toho, který mě pronásledoval. Byl krásný, vznešený a po všech stránkách dokonalý až na jeho touhu mě zabít.
"Nemůžeš tomu uvěřit co? Vidím ti to na tváři." usmál se.
Jeho úsměv byl ale jiný než kohokoli jiného. Kývla jsem. Nebyla jsem schopná cokoliv říct.
"Protože jsem neuposlechl rozkazy nejvyššího Archanděla byl jsem prohlášen za zrádce. Byli mi utržena křídla, proto mi zůstali jizvy na zádech. Pak na mě byl seslán andělský oheň, nejdříve jsem si myslel, že se mi nic nestane, ale to byl omyl. Má tvář dopadla tak jak dopadla. Byl jsem zohyzděn a má krása anděla se vypařila. Nakonec jsem byl vykázán a schozen dolů sem na zem čímž mé hony dopadli takto."
Když mi vyprávěl svůj příběh bylo mi ho líto. Za jednu jedinou chybu zaplatil vysokou cenu.
"A ty jsi?"
"J-já? Já jsem Destiny. Myslela jsem si, že jsem člověk. Nakonec se ukázalo, že jsem něco jiného."
Kazimír se vrátil s čajem a podal mi ho.
Nakonec jsem jim oboum řekla vše co se za těch pár dní stalo. O tom co mi všechno řekl Brimstone, o mém původu, o serafovy, který mě chce zabít.
Raj jen přikyvoval, na nic se mě neptal.
Vypila jsem čaj. Po tak dlouhém dni jsem se cítila unaveně. Kazimír mě odvedl do svého pokoje a nabídl mi, že mohu spát na jeho postely a on že se vyspí na gauči.
Když jsem usnula, měla jsem vydinu. Zdálo se mi o ženě s modrými vlasy jako vodní hladina. Křídly jako anděl a stejně tak s andělskou krásou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 16. července 2012 v 8:32 | Reagovat

Ty!*-* Já chci další,toto je *//////* Kyaaaaaah x333 Dokonalost-sama! Toť tvé druhé jméno!:DDD

2 Park Yoo Ko Park Yoo Ko | E-mail | Web | 16. července 2012 v 19:32 | Reagovat

Miluju tuhle povídku! je fakt nádherná
skvěle píšeš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama