Goodbye my LOVER

13. května 2012 v 11:47 | Black* Rock Shooter |  Povídky
Vzpomínám si, jaké to bývalo, když jsem žil.
Slunce hřálo mé tělo, studený vítr mě bičoval do tváří a s každým nadechnutím jsem cítil závan svobody. Nikdy mi nedošlo, že přesně tohle je bytí. Že život není o penězích ani o moci, ale jde o to, ráno vstát a zhluboka se nadechnout.
Ale pak padla tma a bylo pozdě nasát svěží ranní vánek, bylo pozdě cokoliv měnit, byla tma.
S každým dalším dnem ve tmě, s každým mrtvým člověkem jako by odešlo něco z mé lidskosti. Není vteřiny, kdy bych nezpytoval své svědomí.
Nesnáším tu větu, že jíst se přeci nesmí.
Brečím nad svým osudem, bdím nad svou minulostí a dochází mi, že žádná vlastně není.


Zavírám oči, vybavuji si obraz tvé tváře.
Cítím miliony drobných jehliček jak zevnitř svírají mé tělo.
Bojím se otevřít oči, bojím se přemýšlet nahlas, bojím se ti dát sbohem.
Zvedám se a odcházím. Hluboko pod očními víčky, daleko od reality, si sním ten svůj sen, jak spolu jdeme po břehu řeky. Chtěl bych jít dál a dál a nikdy se už nezastavit, vždyť země je nekonečně dlouhá. Vždyť země nikde nezačíná a nekončí. Trochu jako můj život.
Ztrácím se v něm, nedokážu rozpoznat, jestli stále žiji a nebo jsem dávno po smrti.
Stahují se mračna. Tam pod tím stromem. Pod naším stromem, v jehož kůře je vyřezán nápis Eclair & Shun navždy spolu.
Pod tím stromem, kde tě našli.
Měli jsme vlastní svět, který možná nebyl skutečný, ale patřil jen nám. Myslel jsem si, že jsi byla šťastná.
Myslel jsem si, že navždy zůstaneme spolu.
Ale tys mě opustila a já se pomalu vracím nazpátek, do svého dřívějšího světa plného samoty a krve.
Za ta dlouhá léta jsem se dokázal vždy bez řečí přizpůsobit. Někdy je úplně jedno jestli jsi upír a nebo člověk, zvykneš si i na věci, které jsi donedávna považoval za svou zkázu. Snažíš se zapomenout na všechny krásy světa, protože je ti jasné, že nic z toho není pro tebe. Zrůdy na nic krásného nemají nárok.

Ale pak přijde den, minuta, vteřina, kdy se vše od základů změní. Zapomeneš na to kým jsi, zapomeneš, že ty nemáš právo se radovat.
Eclair, vzpomínáš si jak jsme si slibovali věrnost?
Vzpomínáš si ještě jaké to mezi námi bylo?
Věřili jsme všemu, co jsme si vysnili. Byli jsme takový dva snílci s růžovými brýlemi na očích.
Tehdy nás netrápilo, jestli nám naši lásku někdo zničí.
Měl jsem to vědět. Měl jsem vědět, že jsem byl vždycky až ten druhý.
Bylas ale má !!!
Jediná rybka z moře, kterou jsem si dokázal chytit. Patřila jsi mě, bohužel jsem si nevšiml, že jsi zamotaná i do ssítí někoho jiného. Já do tvého nitra neviděl. Co oko nevidí to srdce nebolí.
Že ty jsi mě Eclair, vlastně nikdy nemilovala?
Vědělas, že tě ochráním, že pro tebe udělám cokoliv a že se mnou budeš v bezpečí.
Klamala jsi mě svým chováním a předstírala jsi zamilovanost.
A přitom jsi toužila být s ním a ne se mnou. Čekala jsi na vhodnou chvíli aby jsi odešla za ním a mě tu takhle nechala.
Upír a sebevrah by se do nebe nikdy nedostali.
Nejste spolu, tvá smrt byla zbytečná.
Teď by jsem tě chtěl mít před sebou a tohle všechno ti vmést do tváře, ale nemohu.
Chtěl bych, ale nepůjdu za tebou.
Můj pohár trpělivosti přetekl a smyl poslední známky tvé přítomnosti.

Proč, ale slunce dál vychází, když jsi zemřela a zanechává na obloze rudá mračna?
Proč na tebe jednoduše nemůžu zapomenout?
Proč je to tak těžké?
Proč se mám hrabat v minulosti, když to působí jen bolest?

Je to už rok. Rok po tom, co jsi odešla jsem nedokázal přijít k tvému hrobu.
Teď tu sedím a koukám se do nebe.
Už ani nebrečím, nemám na to sílu, došly mi slzy.
Hladím náhrobek, jako jsem hladíval tebe, tvou tvář. Hladím ty bílé růže, jako tvoje vlasy. Hladím tvé jméno, jako by jsem ti ho šeptal do ucha. Ležím na tvém náhrobku a připadá mi to, jako by jsem ležel ve tvém náručí.
Každý dotyk mi dává ránu do srdce. Říkalas, že už budu šťastný, že naše láska bude žít navždy a když umřem, umře s námi. Tak proč mi pořád chybí tvůj smích?
Proč mě trápí, že už nikdy neuslyším tvůj krásný, zvonivý smích.
Uslyším možná jen šum stromů, jen svůj vlastní hlas.
Slabý paprsek světla mi svítí do očí.
Trpělivě čekám, až slunce zapadne. Já chci žít už jen vě tmě. Stejně jako ty.
Odcházím a dávám ti poslední sbohem.
Stejně ani jednoho z nás Bůh nespasí.
Spi sladce má nejdražší Eclair.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Anime x Manga

Anime 54.5% (66)
Manga 15.7% (19)
Oboje 22.3% (27)
Ani jedno 7.4% (9)

Komentáře

1 Saruki & Daisuke Saruki & Daisuke | Web | 13. května 2012 v 15:33 | Reagovat

to bylo kawaii :-D

2 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 13. května 2012 v 17:19 | Reagovat

Och*//* Pro tohle neexituje žádné slovo*-* Je to je to....*////* Jako vždy jsi mě ještě víc ohromila než miule Blackie *-* Ps:No s těma očima XD Ono to je takhle-zprva byly úplě červený,jenže!XD Dizinka prostě musela udělat hnědočervený....takže tak no XD

3 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 13. května 2012 v 17:32 | Reagovat

No ona ty oči má ze dvou důvodů,které se dozvíš až napíšu první díl povídky :DD ALe protože jsi to ty Blackie tak ti řeknu tohle(Veeeelký spoiler XD) Dizinka ve skutečnosti bude po patnácti muset pít lidkou krev aby přežila,protože v ní je/její součást/ monstrum které se tím živý. Ale víc už ti neřeknu!!!XD

4 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 13. května 2012 v 18:35 | Reagovat

Heh XD Děkuju :) Já tobě budu taky držet palečky^^

5 Lena Shiko Taji Lena Shiko Taji | Web | 14. května 2012 v 15:18 | Reagovat

To bylo krásné T_T Taky bych chtěla takhle dobře psát...to bych potom měla ze slohu samé jedničky "-.-" Rozhodně to bylo krásné,smutné a hrozně dojemné :';-) Obdivuju tvůj talent :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama