Vzpomněl jsi si na její poslední večer s tebou. Byl vášnivý, vášnivější, než normálně. Měl jsi, jako obvykle žiletku, jako jakýsi amulet na klíčích.
Zařízla si jí do žil.
Do svého hlubokého těla.
Už jí nebavil svět?
Nebo snad ty?
Slza ti skápla na betonový nosník mostu, na kterém sedíš.
Co jí k tomu vedlo ???
Problémy ???
Starosti ???
Trable ???
Nechtěla se ti s tím svěřit ???
Nebo snad nemohla ???
Slzy kapou. Kap, kap kap.
Chceš, ale nemůžeš.
Nejde to.
Tak se smiř.
Prostě to nejde.
Posuneš se o pár centimetrů dál. Koukáš se pod sebe. Město už usíná. Jako by to bylo věčnost, co tu tak přemýšlíš.
Skočím!
Chceš, ale nemůžeš.
Chceš odejít.
Chceš, ale nemůžeš. Chceš, ale nemůžeš. Nemůžeš nic. Zní ti v hlavě.
"Já můžu všechno!"
Chceš odejít odsud.
Chceš odejít ze svého těla.
Chceš odejít ze světa.
Sebereš odvahu a skočíš.
Chceš dopadnout.
Chceš, ale nemůžeš.
Moment, rozmyslel sem si to! Bleskne ti hlavou.
CHCI ŽÍT!!!
Nasloucháš svému vnitřnímu hlasu,ten jen ale řekne:
"Chceš, ale nemůžeš."











Uááááááh! Nee-chan! TO je dokonalý! Takhle krásně mi zpříjemnit den tvojí úžasnou tvorbou! Arigatooo! Miluju tvůj styl, prostě!

*rychle mrká aby nezačala bulet jak želva* úžasný no.. prostě.. *skočila jí kolem krku* Huááááh, prostě nádhere nee-chan..