15. března 2012 v 13:54 | Black* Rock Shooter
|
Malá úvaha, kterou jsem napsala když se se mnou můj přítel rozešel.Aniž by mi dal důvod proč. Dokonce mi to sám ani neřekl.
Ach ano nebýt facebooku ani by jsem o tom já sama nevěděla.
Ale co, život jde dál :)
Sedět na postely. Pohled upírat do zdi před sebou.
Nevnímat nic. Slzami si kropit dlaně položené na kolenou.
Proč věřit tomu, že něco je navždy.
Milovat ho, ale přesto chtít zapomenout.
Nemít právo být šťastná.
Opuštěná, zrazená, zlomená. A nezná důvod proč.
Chtít zapomenout je to jediné, po čem srdce touží.
Zamilovat se, ale šťastně. To je luxus, který si nemůže dovolit každý.
Chceme toho tolik???
Ne !!!
Už dost !!!
Konec litování. Konec smutku.
Ukažme člověku, který nás odkopnul jako opotřebovanou věc,
že se dovedeme radovat i bez něho.
Že ho k životu nepotřebujeme.
Budeme se radovat z maličkostí.
A to všechno pro lidi, kteří při nás stojí v dobrém i zlém.
Bez ohledu na to, jak moc těžké to je.
Oni pro nás udělají všechno co dokážou a stejně tak i my.
Pro ty, které v životě potřebujeme.
Pro své přátele uděláme vše, ale pro toho co nám ublížil už ne.
Sevřít ruku v pěst a usmát se vítězně. To je to co uděláme.
Máme teď nový cíl.
Být tu pro ty, které potřebujeme tak jako oni.
Slzy přestaly dávno téct. Jako by se na tváři nikdy neobjevily. :)
Nic už nás nesrazí na kolena.
A pokud ano, se vztyčenou hlavou zase hrdě vstaneme a půjdeme dál.
Dokud budeme kvůli našim přátelům moct.
Našim ANDĚLŮM !!! ♥
*hupsla na ní* Uááááááh! nee-chaaaaan! TO je dokonalýýýýý!
Asi tě zulíbam k smrti.. Muhuhu!
úžasně napsaný! úžasně! :)
Muhuhu
Jsem si jistá že je to skvělá holčina už jenom kvůli tomu že to řikáš.. Muhuhu.. Naprosto ti důvěřuji! *nahodila plně odevzdaný výraz* 
Jinak Arigato..