29. ledna 2012 v 11:17 | Black* Rock Shooter
NEZVANÝ HOST
Stály si tváří v tvář.
"A co má být?" odsekla.
"Nic. Co tu chceš?"
"Co by. To co ty. Je to snad zločin?"
"Písklata jako ty tu nemají co dělat."
Bylo hned jasné, že není moc nadšený z toho že cizí osoba a navíc holka je na jeho místě. Přišel tak o to privilegium soukromý a klidu.
"Máš to tu snad rezervovaný?" nenechala se odbít.
V očích jí žhnulo. Několik minut tam oba stály a zírali. Možná pohled do jejích očí Ryuheye obměkčil.
"Fajn." řekl.
"Hm... Co?" nechápala.
"Můžeš tu bejt, ale nepleť se mi do cesty." otočil se o jako vítěz odkráčel.
"Nepotřebuju tvoje svolení." křičela na něho.
Po zkončení dalšího školního dne si Black zalezla hned do pokoje.
Uslyšla klepání, ležela na postely.
"Dále."
"Blackie? Jak bylo ve škole?" do pokoje nahlédla žena středního věku s milým úsměvem.
"Mami nechci se o tom bavit." odsekla a zabořila hlavu do polštáře.
"Dobře zlatíčko. Asi jsi unavená. Večeře bude jako vždy."
Black usnula a spala až do rána. Kupodivu byla stále unavená, když se probudila.
Ten den proběhl jako všechny ostatní.
Ale na střeše se s Ryuheyem nepotkala. Že by se jí vyhýbal?
Ta myšlenka jí donutila se začít smát, když scházela ze schodů na cestě do třídy.
"Copak je tu k smíchu?"
Někdo jí dýchal na krk. Prudce se otočila a v tu chvíli zavrávorala, chytila se zábradlý, aby neupadla.
Přímo za ní stál Hiro, usmíval se na ní mile.
Nevěděla co říct. V jeho přítomnosti ztrácela schopnost myslet.
"N-Nic." usmála se, ale byl to nervózní úsměv.
Dobře tědy. Přijď někdy." řekl a plácl si s Ryuheyem, který zrovna procházel kolem a mířil na střechu.
"Ryu, vem jí jednou sebou." křikl Hiro a vběhl do vedlejší chodby směrem ven z budovi.
Black se otáčela, ale ne za Hirem ale za Ryuheyem. A ten šel mlčky dál nahoru. Všimla si, že v ruce drží plno papírů a létnu. Byla zvědavá, co má v plánu.
Počkala, až nebude v jeho dohledu kdyby se náhodou otočil a pak se vydala za ním. Neměla ve zvyku lidi špehovat, ale zvědavost byla silnější než cokoliv jiného.
Dveře na střechu byli pootevřené, takže měla dobrý výhled, aniž by na sebe upozornila.
Ryu seděl naproti dveřím opřený o pletivo. Kolem sebe měl rozložené ty papíry a flétnu si akorát přikládal ke rtům.
Aby Black dobře slyšela, skoro ani nedýchala.
Z flétny se linuly ta příjemné a rytmické tóny. Dávno již byla hodina, ale jak bylo vidět, ani jednomu z nich to nevadilo. Black už chápala.
Ty papíry byli noty. Sem tam do nich něco připsal, něco zase vyškrtl a dál hrál.
Jak se nakláněla, aby na něho doře viděla ztratila rovnováhu a tak se celou svou váhou opřela do dvěří a ty se s velkým skřípěním rozletěli dokořán.
Upřely se na ní rudé oči Ryuheye.
"Děláš si ze mě prdel?"
Nebyl nadšený, že ho vyrušila při jeho chvilce.
Začal si skládat noty na hromádku, vzal si flétnu a zvedl se.
S nasupeným pohledem se vydal k odchodu.
Black ho chytla za loket, aby ho zastavila.
"Počkej. Hraješ dobře."
Vytrhll jí ruku a zpražil jí nenávistným pohledem se slovy: "Dej mi pokoj." a odešel.
Tak??? Zklamala jsem někoho? Ani já sama nevim jaký mam z tohohle dílu mít pocity -.-"
Mno tak snad se to bude alespoň někomu líbit :D
Chtěla by jsem znát váš upřímný názor ^^~
to bolo príliš krátke T-T ale bolo to dobré, zatiaľ je to len začiatok, takže ako tipujem postupne sa to rozbehne :)