11. ledna 2012 v 15:27 | Black* Rock Shooter
|
T
ak tuto povídku jsem psala pro Shodího. Přece jen on mi napsal povídku a tak proč by jsem jí nenapsala já jemu ^^
Musela jsem to přepsat dřív, než jsem mu jí poslala :D, protože jemu jsem poslala včera originálku xD (tj. napsáno mojí rukou na papír a jemu dopisem odesláno) ^^
Jsem na ní jak se patří hrdá, protože mě napadla v půl 4 v noci, když jsem se byla napít xD
A najednou jsem měla nápad tak jsem vzala papír a psala jsem xD
Ano jsem magor xD
Tak snad se bude líbit i Vám.
Protože jak vím (dneska mi psal) tak jemu se fakt líbí :)
Všude bylo vedro k padnutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí až v samém rohu opuštěného hřbitova byla stará vrba. Pod tou vrbou ve stínu stál chlapec ve starodávném oblečení.
Jde snad na nějaký maškarní ples?
Stála jsem opodál, ale něco mi říkalo, ať jdu blíž. Jako by mě ovládla nějaká cizí síla.
Přistoupila jsem o několik kroků blíž, aby jsem mu viděla do tváře. V tu chvíli si mě všiml a podíval se na mě svýma rudýma očima. Takové jsem viděla poprvé v životě.
Byla jsem těma očima doslova omámená. Měla jsem pocit, jakoby jsem ho kdysi viděla.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se tichým a nesmělým hlasem.
"Kdo jsem?" odpověděl na mou otázku otázkou.
"Já jsem ten, jehož uvidíš na skonku svého života. Ten s černou kápí, jehož se každý smrtelník za chladných nocí a dnů bojí." zněla nakonec jeho odpověď.
Když se usmál, jeho špičáky se odhalili a mě bylo jasné s kým mám tu čest.
Bledá pleť, rudé oči, tesáky a až božsky krásná tvář.
Musí mu být víc jak 1000 let. O upírech jsem slýchávala jako dítě od babičky a matky, než spáchala sebevraždu. Alespoň tak to mělo vypadat.
"Vypadáš jako anděl. Jako ten nejnádhernější anděl."
Svýma rudýma očima mě stále sledoval. Cítila jsem jak se pohledem zastavil u mého krku. Měla bych cítit strach z jeho hladového pohledu, ale toužila jsem být jeho obětí.
Podal mi ruku a usmíval se na mě.
V těch očích jsem se topila a nemohla se vymanit. Na první pohled jsem se zamilovala do pána noci. Do nemrtvého. Nikdy nezestárne a vždy bude tak krásný.
Je upír a já jsem jeho kořist. Jdu blíž i když velmi dobře vím, jako osud mě v jeho rukách čeká. Chytnu jeho štíhnou a chladnou ruku a on si mě přitáhne blíž. Volnou rukou mě pevně obejme kolem pasu a já cítím jeho sladký dech na mém krku.
"Jaké je tvé jméno, rozkošná slečno?" Je to gentleman až do samého konce.
"B-Black." zní má odpověď.
"Krásné to jméno. Jako stvořen pro upírku."
Nechápu kam tím míří. "Ale já nejsem..." Jeho dech na mém krku mě dohání k šílenství.
"A chtěla by jsi být? Navždy krásná a nesmrtelná."
Byla to nabídka, která by se mi znovu nenaskytla. Jako všech smyslů zbavená jsem na důkaz souhlasu kývla.
Hladově se mi zakousl do krku a co bylo pak je pro mě velkou záhadou.
Probrala jsem se na jiném místě. Nacházela jsem se v tmavé místnosti bez oken, všude byla tma, ale já jsem kupodivu viděla velmi dobře.
"Tak už jsi se probrala?" ozval se hlas.
Otočila jsem se směrem odkud ten hlas vycházel.
"Vítej na mém jevišti. Toto je mé království." rozpřáhl ruce a ukázal tak na celou obrovskou místnost, která byla jednou z mnoha v jeho sídle.
"Tolik dlouhých let jsem žil sám. Teď již nemusím."
Položila jsem si dlaň na krk v místě, kde mě kousl. Byli to 2 nepatrné rankyod jeho tesáků.
"Od teď nás spojuje silné pouto." usmíval se a to mu jen přidávalo na nadpřirozené kráse.
"Je to v pořádku, já tě ochráním má paní." Mrknutím oka byl u mě a držel mě kolem pasu.
Uchopil mou ruku a polužil si ji na hruď.
Co mělo toto gesto znamenat?
"Jsme oba nemrtví, naše srdce nebijí. Pro vlastní přežití a potěšení teď budeme společně zabíjet. I tak ale můžeme cítit něco k druhým."
Jeho oči mě doslova propalovali. Jako by mi viděl přímo do duše, kterou jsem již neměla.
"Hned jak jsem tě spatřil, toužil jsem tě mít po svém boku. Musel jsem ukojit svou touhu po tobě."
"Jaké je tvé jméno?" zajímala jsem se. Muselo být jistě vznešené.
"Už tisíce let upíři po celém světě se třesou, když zaslechnou mé jméno. Jméno nejmocnějšího upíra. To jméno zní Giotto a provázet tě bude až do konce tvých dnů. Stejně jako já."
Nenechal mě ani nic říct a přitiskl své chladné rty na ty moje. Vysával ze mě všechny pochybnosti ohledně mého nového zjevu. Milovala jsem ho a doufala jsem, že i on mě.
Odtrhl se ode mě a pohlédl mi do očí.
"Jsem vládcem noci a všech upírů."
Uchopil mě za ruku a pohlekl na jedno koleno. Byla jsem z toho v šoku a věděla jsem co bude následovat.
"Buď mou královnou a stůj po mém boku."
Bylo to to nejkrásnější co mi kdy kdo řekl. Samozřejmě jsem souhlasila.
"Ano. Až do konce našich dnů."
Následovalo jeho kousnutí do mého štíhlého krčku. Podlomili se mi kolena a tak jsem zkončila v jeho mužném náručí.
Při této chvíli se stáváme jedním. Nakonec mě ještě hladově políbil. Bylo to jako krásný sen. Ale byla to skutečnost. A ten, kdo uchopil mou ruku, byl upír. V jehož náručí jsem končila každou noc.
On miluje mě a já zase jeho. ♥
Poměrně rychle jsem si zvykla na to, že nikdy nespím, musím se vyhýbat slunečním paprskům a mám neustále hlad.
Na vše co mě pojilo se starým životem jsem rychle zapomenula a vše ztratilo svůj smysl a svou cenu.
Každou noc jsem se vydávala do měst ukojit tam svou touhu po lidské krvy.
Stal se ze mě krvelačný vrah.
Na svou dokonalou, až nadlidskou krásu jsem lákala muže a ti mi vždy podlehli.
Poté co jsem se každou noc vracela z lovu, dosytosti nakrmená jsem čekala na Giotta.
Ochotně jsem mu nastavila svůj hubený a bledý krček a čekala až se jeho tesáky do něho zaboří. Já jsem se krmila na lidech a on zase na mě. To bylo naše vyznání lásky.
Milovala jsem ten pocit, když se mi do těla vplavovali endorfiny z jeho tesáků.
Většinou to končilo stejně.
Zkončily jsme v postely vzájemně propletení a spokojení.
A tak to bylo ještě několik dalších let. Zabíjela jsem a nakonec jsem na sebe strhla pozornost lovců upírů o kterých jsem si myslela, že neexistují.
Po několika letech jsme byli nakonec oba dopadeni a zabiti lovci.
Byli jsme spolu aaž do samého hořko-sladkého konce.
děkuju ^^
Užasna povidka *o*