K tomuto tématu týdne jsem si nemohla odpostit nenapsat žádný článek xDTak jsem si sedla v klidu ke stolu a zamyslela jsem se.
Napsala jsem básničku, která pojednává o tom, jak dívka musí poslouchat co se jí řekne. Musí být za tu zlou i když ví, že je hodná. A to vše jen kuli masce, kterou jí jiní nasadily.
A ona se jí nemůže zbavit. Ne že by nechtěla, ale nemůže.
Je to její úděl. Její osud.
Protože každý se vlastně schováváme za maskou. Za maskou radosti i když uvnitř jsme smutní.
Za maskou přátelství i když nějakou osobu nemáme moc rádi.
Všichni máme svou vlastní masku.
Je jen na nás, pokud si ji sundáme a ukážeme tak světu, jací opravdu jsme. A nebo pokud si jí necháme a budeme tak jen lhát okolí a vlastně i samy sobě~
Na tváři maska,
na duši stín,
co jsem zač ptáte se?
Já vysvětlit se pokusím.
"Zemřela na misi." Stojí ve spisu.
To všek bohapustá lež je.
Oni však řekli mi: "Už nejsi, ty už neexistuješ."