Život Závislačky - 14. kapitola

16. října 2011 v 8:00 | Black* Rock Shooter |  Život Závislačky
AND I DON'T STOP



TŘI MĚSÍCE ČISTÁ.
"Páni Jablíčko !!! Seš vážně dobrá !!!"
Takovej důvod k jásání se zatím nedostavil a furt nedostavuje.
Tři dny v pohodě. Tejden v tom nejposranějším hajzlu. V noci sny o...
"Všichni vědí, co jsi zač Jablko."
A mě to děsí. Děsí mě, že není den, hodina, kdy bych si nevzpomněla.
Asi si začnu dělat čárky. Titěrný párátka támhle na zeď. Pokaždý, když si vzpomenu.
Věřím, že do dvou dnů mám z čárek plot. Delší než Velká čínská zeď.
"Jablko, cos vlastně čekala?"
Asi nic, ale že to bude takhle kurevsky těžký, fakt ne. Jsem čistá a poprví si uvědomuju, jak moc závislá jsem byla. Furt jsem?
Nechce se mi věřit, že zrovna já.
Jablko, který si bylo jistý, že to nebude tak hrozný. Bála jsem se pojmenovat svou závislost.

Přišel Kocour. Přišel za mnou a donesl nám tulipány. Mně červený a Sayu žlutý.
"Jak jsi věděl, že tu jsem?" Drželi jsme se za ruce.
"Od Dropa, kterýmu to řekla Nia. Přišel bych dřív, ale nemohl jsem."
Sledovala jsem ho. Nemohla jsem tomu uvěřit, že za mnou přišel můj Kocour.
"Pěkně sis mě omotala kolem prstu. A máš mě tam dodnes." Zlehoučka a krátce mě políbil na rty.
Pak se zvedl a vytratil se, prej jen na chvíli.
"Tvůj boyfriend?" Ptal se Max. Všimla jsem si, že nás celou dobu pozoroval.
"Ještě ne." Řekla jsem mu klidně.
"Jablíčko jsem zpátky." Vyrušil nás Kocourův hlas.
"Cože?"
"Tys na mě snad zapomněla? Co kdybychom se šly projít? Nějak se tu necejtim." Nedal mi čas na odpověď a hned se vydal ven.
Neotálela jsem a běžela hned za ním. Venku foukal silnej vítr a pršelo. Déšť mě bičoval do obličeje, takže jsem ani neviděla na cestu.
"Mohli bysme zajít k nám, nikdo tam nebude." Nabídl mi.
Stanuli jsme před obyčejným panelákem uprostřed sídliště.
V celém bytě vládl dokonalý pořádek. Dokonce i u něho v pokoji. Udělal mi čaj, aby jsem se zahřála.
Vrátil se během 5 minut s dvěma šálky. Jeden mi podal.
"Mňau..." Do pokoje se přimňoukala mourovantá kočka.
"Jé ty máš číču." Vrazila jsem mu hrnek do ruky a kočku zvedla do náruče.
"Jak se jmenuje."
"Číča."
"Originální. Číča s Kocourk. Pořád nevím, jak se jmenuješ."
"To není podstatný Jablíčko, jsem tak rád, že tu jsi."
Položil hrnky na stůl, povalil mě na postel a pevně mě sevřel v náručí.
Mlčky jsme leželi a poslouchali bubnování deště na parapet.
Tu chvíli si budu pamatovat snad do konce života.
"Můžeš dejchat?" Zeptal se starostlivě.
"Jasně."
"Nechci si tě uškrtit." Začal mě vášnivě líbat a já mu polibky stejně vášnivě oplácela. Zajel mi rukou pod tričko. Chytla jsem ho za ni a položila si ji zase na záda.
Došlo mu to. Nenaléhal na mě. A za to jsem mu byla vděčná.
O pár minut později jsme se museli rozloučit. Byl čas. Musela jsem se vrátit, aby nezjistily že jsem pryč.
Ale Kocour mi slíbil, že ještě přijde. A já mu věřila.

Když jsem se vrátila, byla už dost tma. Ať jsem hledala sebevíc, nemohla jsem Sayu najít.
Přišla dozorkyně. Bylo jasné, že věděla, že jsem pryč. Ale nic na toto téma mi neřekla.
Jen mi oznámila, že Sayu během mé nepřítomnosti porodila a byla odvezena do nemocnice i s malým Pomelem.
Byla jsem na sebe naštvaná, že v té těžké chvíli jsem tu nebyla s ní.
A že jsem neviděla Pomelo.
Hned mi ale také řekla, že Saya utekla z pokoje hned jak byla sama. Do ruky mi vrazila dopis.
Neměla jsem potřebu ho otevírat a číst. Bála jsem se toho, co tam bude.
Ale nakonec jsem obálku rozrthla a četla.

Mayoko,
děkuji ti za všechno, co jsi pro mě kdy udělala. Vše jsi vždy myslela dobře, ale já to nechápala. Tenhle dopis ti píšu ještě v době, kdy Pomelo není na světě. Taky jsou to 2 měsíce co jsme obě čistý. Včera jsem byla na testech na HIV. Doslechla jsem se, že Kai to měl. Tak je to správný. Když se ukáže, že jsem pozitivní, porodím a na všechno ostatní se vyseru. Můj život jsou drogy. Měla jsem osud ve svých rukách, te´d ho maj drogy a dělaj si se mnou co chtěj. Ještě nedávno, by mě ani nenapadlo, že budu taková zasraná svině a nakazím vlastní dítě. Své dítě jsem nakazila AIDS.
Lepší bude, když chcípnu já a dám mu pokoj.
Zaslouží si lepší rodinu.
Napsala jsem našim rodičům a vše jim vysvětlila. Vědí, kde je Pomelo a co mu pravděpodobně bude. Věřím, že se o něj postaraj.
Mayoko MÁM AIDS.
Sayako XXX
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 carolin-a carolin-a | Web | 16. října 2011 v 11:13 | Reagovat

nemám slov.....

2 Yumiko Yumiko | Web | 16. října 2011 v 20:19 | Reagovat

tomu se řiká zakončení! Muhehehe! Parádní dílke, sice nemam čas, ale kvůli tvojí povídce klidně přijdu pozdě! Muhehehe.. :-D  :-D Nádhera nee-chan. Dalšíííí! Prosíííím..*psí očka* :-D

3 otome otome | Web | 17. října 2011 v 20:21 | Reagovat

Tak to je úžasný zakončení Black-chan >.> Ale jako vždy úžasné *-*

4 Nuun Nuun | Web | 19. října 2011 v 16:54 | Reagovat

Mjůům ^^ ! skvělé .. .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama