Život Závislačky - 10. kapitola

4. října 2011 v 14:00 | Black* Rock Shooter |  Život Závislačky
DOKONALÁ SESTŘIČKA

Z mý dokonalý a starší sestřičky se stal větší toxík, než jsem já.
Čekala bych to? Tady je přesně do puntíku vidět, že drogy jsou jedním z problémů celýho lidstva.
Je to nemoc, která sice postihne jednu osobu, ale ta ovlivní všechny ve svém nejbližším okolí.
A my jsme ovlivněny v nejvyšší míře.
Jsme sestry. Jedna krev.
Stejná chyba - stejný trest pro obě.
Napíšu jí dopis. O některých věcech mluvit nedokážu, tak písu dopisy.
Je to lepší. Je to osobnější.

Pojď Sayu, půjdeme na pouť.
Okrademe tam bezmocný babičky. A budeme se tomu smát.
To bys Sayu chtěla, viď?
Kurva, Sayu proč mi nikdy neřekneš, co by jsi doopravdy chtěla? Co cítíš. Na co myslíš.
Já vím, že jsem jen stín. Neviditelnej.
Ale pro tebe ne. Chtěla by jsem o tobě tolik vědět, ale ty nereaguješ.
Nezřízeně fetuješ i když víc, co to se mnou a tebou dělá. Může tě to zabít. Ty to nevidíš, nemyslíš na to? Můj pád měl být pro tebe varování, ne důvod začít.
Nejsem vroz, nejsem ikona. Jsem jen fetka.
Ztratily jsme k sobě cestu, zahodily důvěru.
Ale i přes to tu nechci bejt a vidět, jak klesáš ke dnu.
Sayu, vzpomínáš si jaký to bylo, když rodiče říkávaly: "Vezmi si příklad ze Sayako."
A ty jsi jen přikyvovala.
Tak mi pověz, kde ta Sayako je. Ta chytrá a skvělá holka.
Jasně nemám právo soudit, jsem přece stejná.
Vím, že drogy jsou konečná. Ale máš pro co žít.

"Napsala jsem ti dopis." řekla jsem klidně.
"Já vím, četla jsem ho."
"A?"
"A co?" ptala se, jako kdyby nechápala mou otázku.
"A jakej pocit z něho máš?"
"Dobrej."
"Sayoko..." chtěla jsem jí toho tolik říct, ale zarazila mě.
"Mlč už Mayoko."
Spadly jsme do života tak, jak se padá ze skály. Rychlej a bezbolestnej pád s jasným cílem. A já zase zapomínám dny, jak maj jít za sebou. Zase to nedávám. Zase nevím, co to vlastně je REALITA.
Seděla jsem na postely a Sayu vedle mě. Jako děti jsme spaly v jedné postely, i když jsme měli obě málo místa. Ale nechtěly jsme spát každá ve svý.
Sayu si lehla a položila mi ruku na rameno. Snad chtěla, aby jsem si lehla vedle ní.
Udělala jsem to. Jako když jsme byli děti.
"Mayo musím ti něco říct. Já se bojím." řekla mi.
"Čeho se bojíš?"
"Smrti... Mayo bojím se, že přichází. Bojím se, že to bude bolet. Někdy mám pocit, že vidím odlesky od její kosy a slyším šustit její plášť. Vím, že tu někde číhá a čeká na svou šanci. Já jí cítím. Mayo ona tu někde je. Je tu a bude to bolet."
Se Sayako je to špatný. Po dlouhý době mám tu čest prohlídnout si její kdysi panensky čístý ruce. Teď jsou posetý podlitinama a zarudlýma strupama.
Proč mi jen připomíná cedník? Kdo si jí s ním spletl? Kdo to byl?
Poprví na mě působila jako člověk, jemuž je jeho vlastní kůže malá.
Bála bych se sáhnout jí na tvář. Bála bych se, že se kůže roztrhne a kosti se odhalí.

Večer, ten samej večer jsem se probudila. Kdy jsem usnula? Kde je Sayu?
Ohromil mě strach.
Slyšela jsem skřípání nenamazanejch koleček. Houkání sovy. Všude jsem viděla nehoráznou tmu. A v tý tmě neurčitý tvary.
Měla jsem halucinace, jako většina toxíků. Viděla jsem Sebastiana.
Chci přestat. Chci být čistá. Ale mý druhý já prostě nechce. Už nemůžu dál. Nevidím smysl v tomhle žití. Chci umřít. Dám si a je mi na pár hodin dobře, ale budoucnost to nemá. Chci ji mít.
Nedokážu bejt bez drog šťastná.
Jsem NIC, protože nedokážu bejt NĚKDO.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 carolin-a carolin-a | Web | 4. října 2011 v 18:06 | Reagovat

je to dokonalé! :)

2 Kiomi Kiomi | Web | 4. října 2011 v 19:18 | Reagovat

*tleská* Super ^^

3 Nuun Nuun | Web | 5. října 2011 v 23:18 | Reagovat

Opět smekám.. ale to zakončení je úplná bomba ˝jsem NIC, protože nedokážu béjt NĚKDO˝ !! Nad tím mě až zamrazilo.. těším se na další !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama