Vůle ZEMŘÍT či ŽÍT

1. října 2011 v 15:48 | Black* Rock Shooter |  Povídky
Jen taková jednorázovka =^^=

Nioli Fall byla normální patnáctiletá puberťačka, chodící na gympl. Ráda poslouchala hudbu, kreslila a o školu se zajímala jen povrchně. Její sen byl stát se uznávanou malířkou, nejraději by nakreslila mangu, což je japonský komix. Jeden den byl dnem, který jí navždycky změnil život, a změnil život i všem jejím přátelům a známým. Jednoho dne se vracela ze školy domů, mířila na stanici tramvaje se svými přáteli.



"Nelly, kolik je?" Zeptala se se smíchem Nioli svojí kamarádky. Stály na tramvajové zastávce a povídaly si, no, prostě tak.
"Neboj se, tramvaj je tu až za deset minut." Odpověděla jí usmívající se blondýnka.
"No, já nevím. Řekla bych tak… za půl hodiny?" Ušklíbla se další bruneta, Rose.
"Nepřeháněj to. Přijede až zítra…" Vyprskla Nelly.
"Ne, vůbec nepřijede!" Podotkla Nioli a všechny se tomu zasmály.
"Hele, holky, ještě je čas, takže já si jdu ještě koupit pití, jasné?" Prohlásila Nioli a ukázala na obchod, který byl přes silnici.
"Buď opatrná, jezdí tu hodně aut…" Varovala ji Rose.
"Neboj!" Ušklíbla se Nioli a vykročila do silnice. Jenže zrovna v ten moment, kdy dala nohu na silnici, zasvítila červená. Nioli nohu naštvaně vrátila zpátky, strčila si ruku do kapes a pobouřeně čekal, až semafor opět zasvítí zeleně. Její kamarádky jí zvědavě pozorovaly. Ubylo už kolem pěti minut a provoz byl pořád hustý - takhle si nic nestihne koupit! Auta nyní na silnici nebyla - silnice byla prázdná, ale pořád svítila červená. Nioli byla netrpělivá a chtěla to stihnout koupit, proto vykročila do silnice. Netušila, že to nikdy neměla dělat a že jí to změní život. Možná by bylo lépe použité "zničil". Červená totiž nesvítila neoprávněně - za zatáčkou to mastil leskle černý Mercedes a to neuvěřitelnou rychlostí, to ale Nioli nemohla tušit. Běžela přes tu zrádnou cestu a už v duchu přemýšlela, co si koupí. Najednou se objevilo auto. Nioli vystrašeně vzhlédla jeho směrem, její kamarádky vyděšeně vykřikly. A najednou…ticho a tma. Nedalo by se to nazvat tmou, byla to bílá tma. Všude bílo, a ne v tom smyslu, že tam byl sníh. Bílá nicota, to je správný název. Nioli se poděšeně rozhlížela. Nebyla jí vůbec zima ani teplo, necítila nic… podívala se na své tělo. Byla nahá.. tak, jak jí svět stvořil. Zjistila, že se nestydí. Něco bylo jinak. Ale co?

"Vítej." Uslyšela hlasitý a zároveň tichý, hluboký a zároveň pisklavý, moudrý a zároveň zkušený hlas.
"Co se děje? Co se stalo? Proč…?" Nioli teprve teď pochopila a vzpomněla si, co se stalo. Záblesk auta. Skřípění brzd. Ječení jejích kamarádek.
"Jsem mrtvá?" Zeptala se roztřeseným hlasem.
"Ano i ne." Odvětil jí laskavě ten hlas. Nioli se začala třást tak, že spadla na zem. Nebyla jí zima, hrozně se bála. Nevěděla, kde je, nevěděla, kdo je ten dotyčný, i když jí zněl hrozně příjemně. Nevěděla nic a byla absolutně dezorientovaná.
"Buď klidná. Umírání je klidná záležitost."
"Ale já nechci zemřít!" Vykřikla vyděšená Nioli. Z očí jí začaly téct slzy.
"Je pozdě. Zmařila si svou šanci." Odvětil jí klidně ten hlas. Nioli jen zavrtěla hlavou. Nevěřila tomu. On lže! Probudí se z toho jako z noční můry… Máma jí otře čelo plné potu. Usměje se na ní všechno bude v pořádku! Zničehonic se ocitla ve skutečném světě. Už nebyla nahá, měla na sobě jen pohodlné bílé roucho. Bylo tak příjemné na dotyk, že ho na sobě ani necítila. Necítila ale žádný vítr, i když se zdálo, že byl bouřlivý. Že by byla duchem? Zavrtěním hlavou zahnala tuhle myšlenku a pořádně se rozhlédla. S poděšením zjistila, že je na hřbitově. Navíc stála u hrobu, u kterého stálo mnoho lidí. Nejspíš pohřeb. Soucitně se pohlédla na uplakané lidi a pohlédla na náhrobek. To, co na něm stálo, jí udivilo. Bylo tam napsáno její jméno.

"NE!" Vykřikla zděšeně. Je duchem, je mrtvá! Zemřela! Všechno je to pravda všechno, všechno!
"Nelly! Rose! Podívejte se na mne! TADY JSEM!" Vykřikla z posledních sil. Hlas se jí zadrhával kvůli znovu tekoucím slzám. Plakala. Nikdo jí neslyšel. Nikdo jí neviděl. Ani nemrkla a znovu se ocitla v té bílé nicotě. Měla chuť křičet, ale nemohla. Nedokázala to. Nechtěla. Už nechtěla, nemohla, nedokázala nic.
"CHCI ŽÍT! CHCI ŽÍT!" Křičela z plných plic, ale tentokrát měla pocit, že jí nikdo neslyšel. Uvízne navždy v bílé temnotě?
"Je mi líto, Nioli Fall." Uslyšela znovu ten hlas.
"NENÁVIDÍM TĚ!" Vykřikla. "Chci žít! Chci žít! Prosím…" V posledním slově se jí zlomil hlas. Už nechtěla nic říkat. Chtěla jen v klidu a sama klečet a plakat. Navždy.
"Neboj se…" Ozval se však znovu ten hlas a před ní se začalo objevovat něco podivného - obrysy nějaké postavy v žlutém světle. Neviděla mu do tváře, vlastně neviděla nic z jeho těla, ale věděla, že ten NĚKDO je taky duch. Jako ona.
"Chytni mě za ruku…všechno bude dobrý…ty žiješ. Jen v druhém světě." Pobídl jí laskavě. Nioli se mu podívala do tváře. Samými slzami nic neviděla, ale zjistila, že to není ten samý hlas, který slyšela před tím. Byl to jen nějaký kluk, ale byl asi také mrtvý. Neviděla mu do tváře, ale cítila, že on jí nabízí pomoc. Napadlo ji, že kdyby mu ruku nepodala, zemřela by, navždy by zůstala mezi světem a tím nebem. Jestli se to tak dá nazvat. A proto, i když s velkou nevolí, mu ruku podala. Netušila, že si tím opravdu zachránila svou duši a bytí, že nyní nadobro její duše odešla a že už navždy zůstane v astrálním světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nioli-chan Nioli-chan | E-mail | 1. října 2011 v 17:12 | Reagovat

Blackíííííííííí :*
Nevěřila sem že tu naší povídku ještě máš a už vůbec sem netušila, že jí někde zveřeníš :D

2 carolin-a carolin-a | Web | 1. října 2011 v 17:22 | Reagovat

je to zajímavé! :)

3 Yumiko Yumiko | Web | 1. října 2011 v 19:17 | Reagovat

Uáááááh! miluju tovje povídky! muhehehehe! Dokonaloooost! Dokonaloooost!*snaží se normálně dejchat* :D :D :D

4 Black★ Rock Shooter Black★ Rock Shooter | E-mail | Web | 1. října 2011 v 19:24 | Reagovat

[1]: Jop přece je to i tvoje práce :*

[2]: díky moc :)

[3]: tuhle sem nepsala jen já ale i Nioli xD

5 otome otome | Web | 1. října 2011 v 19:46 | Reagovat

Povedlo se ti to *-*

6 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 1. října 2011 v 20:23 | Reagovat

Hoho to je dokonalé Black ^^ Vážně se ti to moc povedlo, umíš užasně psát *.*

7 Tifa Tifa | Web | 2. října 2011 v 11:42 | Reagovat

Páni... To bylo neskutečný :) Nedýchat - to je to správné sloveso :) Fakt jsem se od toho nemohla odtrhnout .) Píšeš skvěle :)) Hlavně se mi líbili dialogy a taky popis chrakteru a prostředí :) Mělo to spád a bylo to... dech beroucí :)) Opravdu paráda ^^

8 Ewilan Ewilan | Web | 19. listopadu 2011 v 13:16 | Reagovat

úžasné....nic jiného říct nemohu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama