ŠEPTEJ MI, ŽE JSEM TVÁ PERNÍKOVÁ PRINCEZNA

Hned druhý den jsem zamířila do "Wymejvárny", místní díry pro drogychtivý zájemce, která byla stylově maskovaná jako klub pro -náctiletý.
Kdo není znalej v oboru, ten by nic nepoznal. Myslel by si, že se návštěvníci bavěj díky neobvykle rychlí hudbě.
Ale tomu, kdo o fetu něco ví, by bylo hned jasné, že v tom je chemie.
A k chemii se hoděj pořádný rychty.
Ve Wymejvárně začala má drogová kariéra.
Dlouhý dny jsme tam seděli a ochutnávali nový toxický zážitky, tancovali do úplného vyčerpání a stěžovali si na ten zkurvenej život.
Zlatý časy.
Teď tam seděla hrstka zhulenejch puberťáků a tancovalo jen několik lidí.
Sedla jsem si do kouta a rozhlížela se po dealerovi.
"May?" Ozvalo se nade mnou. Podívala jsem se na osobu co mě oslovila.
Stála tam Arriana známá jako Šťopka.
Každýmu se vtírne do zadku, až jí čumí jen šťopka.
Dřív to byla ta největší šprtka, ale teď je jasný, že taky něco bere.
My dvě jsme se v lásce neměly, nikdy jsme se spolu nebavily a vyhýbaly jsme se jedna druhý jak jen to šlo. A ona teď předstírá radost, že mě vidí.
"Jo, jsem to já."
"Tebe už jsem neviděla dlouho, kde jsou Klasa a spol.?" Usmívala se, že sem měla hroznou chuť jí praštit, ale nedala jsem to na sobě znát.
Nervózně přešlapovala na místě a nevěděla co dál.
"Co bereš?" Zajímala jsem se.
"Vidíš tohle?" Ukázala rudá zápěstí. "To je od heráku."
Stačil jeden pohled a hned mi bylo jasný, že od heráku to není.
Co si o sobě myslí? Chce bejt zajímavá? Jestli si myslí, že drogy jsou IN ať se jde podívat na Seba.
"Chudinko," Zavrčela jsem jako rozzuřený pes. "Kdopak tě posypal herákem? Asi na něj máš alergii, když se ti udělala vyrážka. Já takovou vyrážku mám, když se namažu krémem."
Úmyslně jsem zdůrazňovala slovo VYRÁŽKA.
"Ty se tu teď vyznáš, nevíš kde by se dal sehnat perník?"
Zrudla a naštvaně mi odpověděla. "Ne nevím. Zeptej se svojí sestřičky." Otočila se na patě a odešla.
"Pche, Saya by mi poradila asi jako ty. Nebo by mě poslala na pouť." informovala jsem ji.
"Chceš pivo?" ušklíbl se na mě blonďatej kluk co šel okolo.
"Pivo nepiju."
"Roztomilá to slečinka," mrkl na mě. "Slyšel jsem o tvým problému. Mohl by sem ti helpnout."
"Znáš tady někoho, kdo prodává?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Díváš se na něj." ukázal na sebe důležitě.
"Aha."
Nikdy dřív jsem ho tu neviděla, takže nevím co má za zboží. Nejspíš mi prodá jen oloupanou zeď a pak ho tu už nikdy neuvidim. Ale já něco potřebuju.
"První dávku ti dam grátis, na zkoušku aby si věděla, že tě nechci podvést."
Asi si všiml, jak se mi mozkové závity zavařují.
"Tak díky,"
Asi to byl začátečník, kterýmu došlo, že prodělá.
Nebo naopak byl v oboru velmi dobrej a chtěl si jen pojistit dalšího zákazníka.
Pod stolem mi podal pro mě známí pytlíček.
Zvedla jsem se a zamířila na záchodky. Počkala jsem až se uvolní třetí zprava a začala jsem si vařit.
Jak dlouho jsem si už nevařila sama. Poslední dobou se vždy našel nějakej tupoň, kterej byl ochotnej zfetovat se se mnou.
Kdyby Sebik nebyl mrtvej, mohl by tu bejt se mnou.
Kdyby nefetoval, nebyl by mrtvej.
Kdybych nefetovala, nebyla by jsem tady.
"Já nebudu tak slabá. Nedovolím, aby sem hnila. Nedovolím, aby celej svět viděl, že jsem chcípla zlomená. Dneska naposled !!!" slibovala jsem sama sobě, když pichna probodávala mou kůži na levý ruce.
Zbývají poslední vteřiny.
Představovala jsem si, jak perník proudím celým tělem. Tvrdě si razí cestu i do těch nejnetušenějších míst. Skzr žíly do mozku.
Tak co bude dneska? Co jste si přichystal, pane Pervitin?
Bum... Nájezd jako svině mě odrazil od jedné strany hajzlu na druhou.
Kdo není znalej v oboru, ten by nic nepoznal. Myslel by si, že se návštěvníci bavěj díky neobvykle rychlí hudbě.
Ale tomu, kdo o fetu něco ví, by bylo hned jasné, že v tom je chemie.
A k chemii se hoděj pořádný rychty.
Ve Wymejvárně začala má drogová kariéra.
Dlouhý dny jsme tam seděli a ochutnávali nový toxický zážitky, tancovali do úplného vyčerpání a stěžovali si na ten zkurvenej život.
Zlatý časy.
Teď tam seděla hrstka zhulenejch puberťáků a tancovalo jen několik lidí.
Sedla jsem si do kouta a rozhlížela se po dealerovi.
"May?" Ozvalo se nade mnou. Podívala jsem se na osobu co mě oslovila.
Stála tam Arriana známá jako Šťopka.
Každýmu se vtírne do zadku, až jí čumí jen šťopka.
Dřív to byla ta největší šprtka, ale teď je jasný, že taky něco bere.
My dvě jsme se v lásce neměly, nikdy jsme se spolu nebavily a vyhýbaly jsme se jedna druhý jak jen to šlo. A ona teď předstírá radost, že mě vidí.
"Jo, jsem to já."
"Tebe už jsem neviděla dlouho, kde jsou Klasa a spol.?" Usmívala se, že sem měla hroznou chuť jí praštit, ale nedala jsem to na sobě znát.
Nervózně přešlapovala na místě a nevěděla co dál.
"Co bereš?" Zajímala jsem se.
"Vidíš tohle?" Ukázala rudá zápěstí. "To je od heráku."
Stačil jeden pohled a hned mi bylo jasný, že od heráku to není.
Co si o sobě myslí? Chce bejt zajímavá? Jestli si myslí, že drogy jsou IN ať se jde podívat na Seba.
"Chudinko," Zavrčela jsem jako rozzuřený pes. "Kdopak tě posypal herákem? Asi na něj máš alergii, když se ti udělala vyrážka. Já takovou vyrážku mám, když se namažu krémem."
Úmyslně jsem zdůrazňovala slovo VYRÁŽKA.
"Ty se tu teď vyznáš, nevíš kde by se dal sehnat perník?"
Zrudla a naštvaně mi odpověděla. "Ne nevím. Zeptej se svojí sestřičky." Otočila se na patě a odešla.
"Pche, Saya by mi poradila asi jako ty. Nebo by mě poslala na pouť." informovala jsem ji.
"Chceš pivo?" ušklíbl se na mě blonďatej kluk co šel okolo.
"Pivo nepiju."
"Roztomilá to slečinka," mrkl na mě. "Slyšel jsem o tvým problému. Mohl by sem ti helpnout."
"Znáš tady někoho, kdo prodává?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Díváš se na něj." ukázal na sebe důležitě.
"Aha."
Nikdy dřív jsem ho tu neviděla, takže nevím co má za zboží. Nejspíš mi prodá jen oloupanou zeď a pak ho tu už nikdy neuvidim. Ale já něco potřebuju.
"První dávku ti dam grátis, na zkoušku aby si věděla, že tě nechci podvést."
Asi si všiml, jak se mi mozkové závity zavařují.
"Tak díky,"
Asi to byl začátečník, kterýmu došlo, že prodělá.
Nebo naopak byl v oboru velmi dobrej a chtěl si jen pojistit dalšího zákazníka.
Pod stolem mi podal pro mě známí pytlíček.
Zvedla jsem se a zamířila na záchodky. Počkala jsem až se uvolní třetí zprava a začala jsem si vařit.
Jak dlouho jsem si už nevařila sama. Poslední dobou se vždy našel nějakej tupoň, kterej byl ochotnej zfetovat se se mnou.
Kdyby Sebik nebyl mrtvej, mohl by tu bejt se mnou.
Kdyby nefetoval, nebyl by mrtvej.
Kdybych nefetovala, nebyla by jsem tady.
"Já nebudu tak slabá. Nedovolím, aby sem hnila. Nedovolím, aby celej svět viděl, že jsem chcípla zlomená. Dneska naposled !!!" slibovala jsem sama sobě, když pichna probodávala mou kůži na levý ruce.
Zbývají poslední vteřiny.
Představovala jsem si, jak perník proudím celým tělem. Tvrdě si razí cestu i do těch nejnetušenějších míst. Skzr žíly do mozku.
Tak co bude dneska? Co jste si přichystal, pane Pervitin?
Bum... Nájezd jako svině mě odrazil od jedné strany hajzlu na druhou.











*teď si vzpoměla co bylo ke konci* Jo. *fňuk* chudák Sebík! *deprese* ..mrtvej Sebík!! *propadla hysteráku* Já chci zpátky Sebíka! *řve jak prokopnutá* Nééé, dobře musim se uklidnit! to zvládnu! *nádech* uhh! YOSH! Postavim se tomu...