close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Život Závislačky - 2. kapitola

21. září 2011 v 19:42 | Black* Rock Shooter |  Život Závislačky
OHLEDNĚ MÉHO BYTÍ

Jsem tu asi dva roky. Nevím to přesně. Čas tu dávno pozbyl významu. Počítají se tu jenom minuty od absťáku ke šlehu. A těch je nepočítaně. Každej den je takovej velkej absťák a už do konce života bude. Je mi to jasný. A nejen mně.
Páč všude a všechno tu smrdí našimy zhuntovanými těly, špinavým životem a naoko předstíraným úsilým, je nutný alespoň trochu se s tím sžít.
Takovýmu smradu se člověk nikdy nedokáže přizpůsobit.
ADAPTATION ISN'T POSSIBLE
Ale nevšímám si toho. Nemluvím o tom. Náš squat je plnej přetvářky. Žijeme tu sice společně, ale přitom každej sám. Ve svým vlastním světě, do kterýho se navzájem nepouštíme. Je to výborně zaběhnutej stereotyp. Bereme se jako pohybující se těla. Nahý těla bez bázně a hany.
Každej tady ví, jak na tom jsme, páč všichni tady jsme na tom stejně.
Nemáme se před sebou proč stydět. Každej může jenom srovnávat a v duchu si řikat, že je na tom relativně dobře. Stejně se moc nepozorujeme. Všude okolo je tma. Žijeme ve tmě. Jako nějaká havěť. Nám to ale vyhovuje. Nemáme rádi, když na nás někdo zírá. Zírání je neslušný. Snažíme se bejt nad věcí, ale někde uvnitř, někde docela hluboko v sobě, víme, jak jsme hnusný.
Hnusíme se samy sobě. A musíme se hnusit i ostatním. Je to naše vítězství. Tady nám nikdo nemůže ublížit.
Nikdo se o nás nestará. Nikdo nás tu nedrží. Kromě našich zmatených myslí. Vymytých hlav, který už ani neví co je to realita.
Žijeme v haluzi vlastní výroby. Trip místo světa.
A když přece jenom procitneme, vracíme se tam, odkud jsme přišly. Vracíme se a ubližujeme těm, kteří nás už odepsali. Neviděj nás, ale přesto se nás bojej.
Jen dealeři nás viděj. Je to symbioza. Dokonalý soužití. Lehkost a krása žití. Vždycky přijde vysvobození. Nakonec stejně vyprchá, jako všechno a na nás dopadne vina.
Můžeme se litovat, můžeme se nenávidět a nebo mlátit hlavou do zdi. Nic nepomůže. Můžeme jen počkat než to vyprchá. Doufat, že příště se to už nestane.
A během toho čekání nám nějaká dobrá duše pověsí na krk ceduli: "IDIOT". Je to dobrý varování pro ostatní.
Jsme tu. Spíme na zemi a ve smradu, ale vybrali jsme si to. Nestěžujeme si, nemáme komu. Můžeme jen doufat. Doufat ve smrt. Páč jediný co máme, je nenasytná pichna. A zejtra ji jdem ven ukojit. Naše výlety = útěky před realitou. Ty jsou jedinečný. Miluju ten pocit svobody.
Vždycky mi tohle všichni zakazovali. Tohle nesmíš. Tohle nedělej. Na to nešahej.
Samo, že mi zakazovali i fet. Ale teď jim dokazuju, že ty jejich posraný zákazy dodržovat nemusím a můžu si dělat to, co sama chci.
Každým dalším výletem cejtím, jak se vzdaluju, jako bych se už nikdy neměla vrátit zpátky mezi normální lidi. Nevadí mi to, páč se stejně nejsem jistá jestli se vrátit chci. Než za mnou přišel pan Pervitin byla jsem nic. Jedno velký NIC, který si myslelo, jak je svět spravedlivej. Snažila jsem se do něho zapadnout, ale nakonec se na to vybodla.
Nechtěla jsem být jako ostatní. Nechtěla jsem být obyčejná.
Proto jsem byla ráda, když jsem se s panem Pervitinem setkala. On mi ukázal svůj vlastní barevnej svět. V perníkovym světě je jen neutuchající proud energie.
Nač spát, když noc je pro mě hezčí než den, ale o den nechci přijít?
Když se podívám zpátky, přesně do puntíku vím, proč jsem drogy začala brát. Musela jsem začít fetovat, abych našla samu sebe a lidi mě podobný.
Jsem závisle nezávislá. Proč zastavovat svět, když je to teď super a konečně se vše rozjíždí?

Zákazy. Sliby. Mrtvoly.
Přes to všechno člověk jde, když se jedná o drogy. Dneska jsem taky šla. Abych dokázala, že zákazy dodržovat nemusím. Abych byla zase blíž k rakvi. A to všechno pro jeden zážitek.
Ale už to neni takový, jaký to bývalo. Dřív to byla jako rána kladivem. Teď je to jenom potřeba, kterou nutně musím mít k životu.
Je to návyk. ZÁVISLOST.
A na příjemnou závislost nejde jen tak zapomenout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Black★ Rock Shooter Black★ Rock Shooter | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:47 | Reagovat

Heh můj rekord... nikdy sem nenapsala 2 díly povídky za jeden den XDD
ať se líbí~ ♥

2 otome otome | Web | 21. září 2011 v 20:01 | Reagovat

Fakt je dobře,že jsi ji začala psát :D Je dobře napsaná,pěkný slova i děj ♥ Těším se na další!

3 Yumiko Yumiko | Web | 21. září 2011 v 20:07 | Reagovat

Uáááááh! Takový drastický dramatický psychoooooo! To se mi íbí! Muheheheheeeee.. :D *mne si zákeřně ručičky* yosh, yoosh.. :D Nyáááh, dokonalý nee-chan, dokonalý. To je věc! To je děj! Muhahahaha... :-D Nádheraaaa, nádehraaaa! Nemůžu se dočkat dalšího! :-D  :-D

4 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 22. září 2011 v 19:57 | Reagovat

Tak to je dokonalý, vážně si nedokážu takový život představit! Lucy si nemůže pomoct, ale píšeš uplně dokonale, nevím jak bych to řekla, tak procítěně ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Obrázky čerpám z:
Google

Videa jsou samozřejmě z Youtube

Články na Téma Týdne, Úvahy, povídky a recenze spadají pod Autorská práva.